GERZON, Klub neškodných šílenců na nyx.cz, 19:24:39 18.8.2003 z prvních vět různých knih. Poznáte nějakou?
Pravidelné ranní zdešené zařvání ohlásilo, že se Arthur Dent probudil a náhle si vzpomněl, kde je. Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali.
"Aj, ty slunce, aj, slunéčko, cožpak ty žalost nemáš?"
Prudký vítr ohýbá v nárazech stromy v nemocniční zahradě. V dusném jarním podvečeru se vynořili na Patriarchových rybnících dva muži.
"Stoupáme?" "Ne, klesáme!"
"Tak já vám povím," pravil pan Kubát, "co se mně letos v létě stalo. Mé jméno je Artur Gordon Pym. Chtěl bych prožít romantickej příběh, jako ve filmu, snažil jsem se definovat své požadavky. Už častěji, a vždycky se zvláštním okouzlením, jsem četl dobrodružné romány, které se začínají tím, že zadrnčí telefon na psacím stole (nebo v elegantním mládeneckém pokoji) mladého novináře, takto zpravodaje Staru (nebo Heraldu) Dicka Hubbarda (nebo Jimmy O'Donnelyho); a zděšený dívčí hlas vydechne do telefonu: "Prosím vás, přijeďte ihned; právě se stala hrozná vražda v ulici Mickullandské. Předmluvu, která následuje, jsem chtěl vlastně napsat už k prvnímu vydaní; neučinil jsem to jednak asi v návalu lenosti, na který se už nepamatuji; jednak z fatalismu; myslím totiž, že předmluvou se už nedá nic napravit."
"Poslyšte, pane Dastychu," řekl zamyšleně policejní úředník dr. Mejzlík starému kouzelníkovi, "já k vám jdu vlastně na poradu. Chci vypravovat něco rozmarného a začínám u hrobu."

Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Otcův pokoj s okny dokořán, v průčelí otcova podobizna v důstojnické uniformě; dále zavěšené šavle, kordy, bambitky a pušky, čibuky, památky z koloniálních výprav, jako oštěpy a štíty, luky, šípy a jatagany, paroží, lebky antilop a jiné lovecké trofeje. Kdybyste hledali ostrůvek Tana Masa na mapě, našli byste jej právě na rovníku kousek na západ od Sumatry; ale kdybyste se zeptali na palubě lodi Kandong Bandoeng kapitána J. van Tocha, co to je tahle Tana Masa, před kterou právě zakotvil, nadával by chvíli a pak by vám řekl, že to je ta nejšpinavější díra v celých Sundských ostrovech.
"Stalo se mi tuhle, co už dlouho ne: že jsem podnikl výzkumnou výpravu do nejbližšího okolí svého stálého domicilu. 11. května 1849 večer odloživ pero, šel jsem ku Zlaté huse na Koňský trh povečeřet a pozdržev se tu do 10 hodin, pojala mě dřímota. Na cestu do Ruska jsem vyrazil z domova uprostřed zimy. Bylo to asi takhle: Na počátku byl stvořen vesmír. Spoustu lidí to naštvalo a vetšinou se to považovalo za chybný krok."

Tento inserát se objevil v listopadu 1924 na celé stránce časopisu PROGRAM, odborného týdeníku Mezinárodní federace varietních a cirkusových umělců.
„Pozemštané! Venujte pozornost tomuto hlášení. Ode všech zaměstnanců se vyžaduje, aby dbali na Mravní kodex zaměstnanců pošt, který vyšel v částce 742 Poštovního služebního řádu, a dále na Etické chování zaměstnance, stanovené částkou 744 Poštovního služebního řádu."

V zemi Taškářů panoval král, a můžeme říci, že panoval šťastně, protože, když to musilo být, všichni poddaní ho poslouchali ochotně a s láskou. To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé. Mnohý z vás zná z doslechu tuto napínavou a dobrodružnou historii. Existuje teorie, která tvrdí, že kdyby jednou někdo přišel na to, k čemu vesmír je a proč tu je, vesmír by okamžitě zmizel a jeho místo by zaujalo něco ještě mnohem bizardnějšího a nevysvětlitelnejšího; existuje jiná teorie, která tvrdí, že už se stalo.




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info