Určeno pro "Blbůstky" na Písmáku.
Byl hezký, klidný den. Nic zvláštního se nedělo.

Otevřel jsem skříň a kostlivec vykotrmelcoval ven.
"Dobrý den", říkám mu s údivem na tváři i jinde, "co jste nám přinesl?"
Kostlivec ještě chvíli rezonoval a pak dělal, že upadá do zapomnění. Nedovoli jsem mu to:
"Proč ten kostitřas, strejdo?"
Nic neřekl, ale sesul se podél zdi a obratně si přitom zastrčil ruku pod šesté žebro. Celý Napoleon. A také tak nespolečenský.
V komoře jsem našel trochu kostižeru a odnesl ho ke skříni.
"Ne," řekl najednou kostlivec, "kostižer ne, to bolí."
"Tak přece jen mluvíte, a co kostival?", nadhodil jsem s myšlenkou, že odvalím kostlivce na válendu.
"Bydlím tu už 260 let a cítím, že se rozpadám", odpověděl kostlivec nelogicky a rozpadl se.
Opatrně jsem smetl kostní moučku na lopatku a pohnojil jí růže na zápraží.

Byl hezký, klidný den. Nic zvláštního se nestalo.




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info