Dosud neuchopený nápad na fantasy novelu psanou společně více autory
ÚVOD

Ti z vás, kteří za dlouhých večerů slýchávali příběhy Geralta Zaklínače a sličné Ciri si možná vzpomenou ...

... na zemi Kovir, severskou zemi krále Esterada Thyssena a královny Zuleyky
... na země Nilfgaard, odkud do Cintry přitrhla mračna černých rytířů
... na země Kaedwen a Lyrii, země, na jejichž východním pomezí se tyčí divoké Ohnivé hory
... na cit jedné slečny pro sníh

Ale co je dál? Dál na sever od království Kovir, dál na jih od cisařství Nilfgaard, dál na východ od Ohnivých hor?



SMALI

Jsem Smali, dcera Riki, jež sama byla dcerou Naqi. Mým otcem je lékař Narvis. Připlul k nám s výzkumnou výpravou krále Esterada. Zamiloval se do Riki a zůstal s ní mnoho let, než ho král Esterad povolal nazpět do Koviru.

Riki zemřela na jaře, když veliký mroží samec převrátil její kajak. Zatlačil jí pod led a už jsem ji neviděla. Ani nikdo jiný.

Jsem Smali, dcera Riki. Stačí mi okamžik než ponořím veslo, abych se rozhodla. Sedím ve svém kajaku, pod zádí mám zásobu sušeného masa na pět dní a pluji na jih do země Kovir hledat otce.



ARFAN

Jsem Arfan ibn Šamoel ben Séma. Můj otec Šamoel je bešarem, správcem naší sinašity, svatyně naší oázy. Moji starší bratři žijí na severu, v zemi Nilfgaard. Hassem je obchodníkem, Nahum lékárníkem. Má sestra, má ubohá sestřička Henah byla unesena. Dnes ráno ji odvlekli šakalové, pouštní lupiči, když sklízela v zahradě naši skromnou úrodu.

"Arfane," řekl mi plačky otec, "jsem starý muž. Jsi teď jediný, kdo může přivést Henah zpět, kdo smyje pohanu z našeho rodu. Zde máš můj meč, tady váček se všemi penězi, které tak narychlo mohu dát dohromady. Vyber si nejlepší tavu a vyjeď! Teď hned! Ať tě Jeholláh provází."

K otcově meči, staré tuletské práci a chloubě našeho rodu, jsem přidal svůj luk a šípy, jízdní kopí a pouštní oděv hábí. Napojil jsem svou oblíbenou tavu Džammí, nakrmil svého sokola Hasída a vyjel jsem.

Jsem Arfan ibn Šamoel ben Séma. Mám sebou vak s vodou a zásobu sušených fíků na pět dní. Hledám svou sestru Henah.



KAPITÁN HARULDFOLK

Jsem Seven Haruldfolk, kapitán lodi "Urfjord". Poprvé jsem Smile viděl, když jsem z rozkazu krále Esterada Thyssena připlul na ostrov Porhdet, do země věčného ledu, pro doktora Narvise. Žil tam už osm let s krásnou Inumačkou Riki.

Riki byla opravdovou královnou severu. Silná, nezávislá a tvrdohlavá. Vždy měla nejlepší kajak, nejpevnější veslo, nejostřejší harpunu, nejteplejší kožich a nejlepší úlovek. Nikdy nepoznala hlad, ani ona ani její děti.

Narvise měla ráda, ale on ji miloval. Ona zas milovala Smali, jejich dítě, svou věrnou miniaturu. Ze všech dětí v inumacké osadě, ve které měl kmen své zimní sídlo, byla vždy první u všeho, tedy i u mého přistání.

"Tvoje loď se jmenuje Urfjord, že jo?," zeptala se.
"Jak to víš, maličká?," odpověděl jsem otázkou.
"Támhle je to napsané," ukázala prstíkem k přídi, "a nejsem maličká, jsem Smali!"
Ještě jsem nevěděl, že ji Narvis naučil číst a psát, tak se nedivte, že jsem se podivil. V naší vzdělané zemi neumí číst a psát polovina mužů a tři čtvrtiny dospělých žen a tady té inumacké díře hned první dítě.

To bylo mé první setkání se Smali. K poslednímu došlo dnes. Často k nám na loď, když kotví v přístavu Aedd Gynvael†), chodí Inumáci s prosíkem, abychom je dopravili na sever, do jejich končin. Proto, když přišla ta Inumačka, chtěl jsem jí z lodi odehnat. Shodila ale kapucu na záda a vykuklila se z ní Smali - starší, větší, silnější a ještě podobnějčí Riki než dříve.

"Kde je můj otec, kapitáne?," zeptala se přímo.
"To nevím, ale zjistíme to," pokynul jsem jí, aby se připojila, "pojď se mnou."

Šli jsme spolu přes molo k budově admirality za Magem Mugnusornem, mým starým přítelem a admirálem všeho loďstva severu, jak zní jeho oficiální titul. Když nás vyslechl, zasmušil se.
"Nemám pro vás dobrou zprávu," řekl, "před dvěma měsíci ho král poslal do Kaedwenu jako doprovod knížete Irasmusena. Ten je totiž nemocný a odjel se léčit do známých lázní v Lulordách. Jedině tam mu prý mohou pomoci. Tvůj otec," obrátil se ke Smali, "je odpovědný za to, že knížete dopraví do lázní živého, když už ne zdravého."

Vraceli jsme se k lodi a Smali, hlavu skloněnou, přemýšlela.
"Kapitáne, uschováte mi můj kajak?," zeptala se. To už mně bylo jasné, jak se rozhodla. Věděl jsem, že přemlouvat Rikiinu dceru by bylo stejně úspěšné jako zahánět bouřku bubnem.
"Dobře," odpověděl jsem, "a pomůžu ti sehnat místo na lodi do Novigradu. Zítra odplouvá koráb Metinna. Jeho kapitán Bhárat je mým obchodním partnerem, určitě pro tebe najde místo. Dnes přespíš u nás. Moje žena tě ráda pozná, už jsem jí o tobě tolikrát vyprávěl."



ARFAN

Stopy v písku byly zřetelné. Věděl jsem, že tak zůstanou, dokud nezačne vát simsan nebo dokud se nepřižene ruban. Simsan, silný jižní vítr, uvede písek do pohybu, duny se pak pomalu valí a skryjí vše, co se jim postaví do cesty.
Ruban, písečná bouře, zvedne povrchovou vrstvu písku do výše a odnese ji celé míle. Když ustane, stejně nenadále jako ožívá, ustele si písek tam, kde zrovna je. Často tak zasype i města v okolí Velké pouště nebo lodi při pobřeží.

Sledoval jsem stopy až k varádá al Avív, korytu dávno vyschlé řeky. Celou dobu jsem se modlil, aby stopy nepřešly přes varádí na druhou stranu, aby pokračovaly dále po tomto břehu. Pro ten případ jsem uchystal plán.



KAPITÁN BHÁRAT

Jsem Tharen Bhárat, obchodník a kapitán dvojstěžníku Šandar. O Smali jsem dříve slyšel, nežli jsem ji viděl.

Vpředvečer vyplutí z Aedd Gyndvaelu do našeho domovského přístavu Metinna ve stejnojmenné zemi jsem se přišel rozloučit se svým obchodním přítelem kapitánem Hlaupstormurem. Ve své kajutě na Hillingardu už hostil jednoho námořníka.
"Rád tě vidím, Bhárate," přivítal mě, "znáš už kapitána Hvítblindu? Právě se vrátil s Fellibylurem 1) z Novigradu."
"Opravdu, to je dobře," potřásl jsem si po severském způsobu rukou se svým přítelem i jeho rozložitým usměvavým hostem, "zítra tam totiž odplouváme, a potom ještě dál, domů, do Metinny. Snad by mě mohl kapitán Hvítblinda informovat o tom, jaké měl cestou povětří?"
Hvítlinda náhle zvážněl: "Nemůžete cestu o pár dní odložit, kapitáne? Situace není příliš příznivá. Vítr je sice silný a stálý, ale žene k nám od severu ledy. Také se už začal vytvářet svifís 2), měli jsme co dělat, abycom propluli."
Chystal se pokračovat, ale ke své škodě, jak se později ukázalo, jsem ho přerušil: "Musíme vyplout. Znáte to - obchodní zájmy. A potom, do svátku slunovratu musím být za každou cenu doma."

Hvítblinda pokrčil rameny, ale chmury z čela nesundal. Hlaupstormur, který již znal a ctil mé náboženské zvyklosti, mně popřál šťastnou plavbu a k přípitku mně nalil sladký černý čaj.
"Mám k tobě velkou prosbu, Bhárate," řekl po přípitku, "vzpomínáš si na doktora Navrise? Loni ti dal dohromady bocmana".
"Jak bych mohl zapomenout. Akhil už zase skáče po palubě jako vzteklý derviš".
"Doktor je teď v Kaedwelu a jeho dcera cestuje za ním. Byl bych ti vděčen, kdybys ji vzal sebou do Novigradu."
"Samozřejmě, rád to pro ni udělám. Splatím tím dluh, který mám u doktorových šikovných rukou. Ať se jeho dcera zítra brzy ráno přihlásí na Šandaru."



DAVEON ibn NEMUEL ben GULUSSA

Nofar ibn Mazafar ben Séma je po všech stránkách vyjímečný muž. Před dvaceti lety, když jsme se poznali, udělal něco neslýchaného. Vrátil mému kmeni zatoulané stádo koz.

Později, když už jako přátelé seděli v mém stanu a pokuřovali z vodní dýmky sisálu, mně svůj čin objasnil vysvětlil: "Daveone, synu Nemuelův, vím, že jsi moudrý muž, proto ti řeknu, proč jsem udělal to, co doposud žádný z mých ani tvých předků neučinil. Je přece zvykem ponechat si nalezený brav či dobytek, neboť je starostí každého kmene, aby si jej hlídal a uhlídal. Nikdo by nám nemohl vyčítat, kdybychom si tvé kozy ponechali, ale tvém srdci by zůstal vězet trn. Později, až by přibyl druhý a třetí, neboť u sousedních kmenů se takové věci nutně stávají, by mezi našimi kmeny povstal džahád.
Také krevní msta patří k našim zvyklostem, ale je proti mému přesvědčení. Ne snad ze strachu, ale proto, že džahád naše kmeny vyčerpává a oslabuje. Když se pak objeví společný nepřítel, nemáme dost sil se mu bránit, když se ukáže možnost nového výboje, nemáme sil jej uskutečnit.
Proto dávám přednost dobrému přátelství před kozím stádem".

Tak řekl můj přítel Nofar a já jsem po celých dvacet let neměl důvodu našeho přátelství litovat. Proto teď, když přede mnou sedí jeho syn Arfan a prosí o pomoc, ani chvíli neváhám.
"Tvůj plán je dobrý, Arfane," říkám mu, "šakalové chtějí tvou sestru prodat na trhu otroků v Jawwadu, o tom není pochyb. Neznají zkratku přes Velkou poušť, jinak by odbočili přes varádí hal Avív k západu. Jestliže však pokračují podél varádí dál k půlnoci, musí značnou část pouště obcházet. Moji synové tě zatím provedou Velkou pouští. Tím ukrátíš náskok šakalů a dá-li Jeholláh, zaskočíte je u hal Sanaí.
Mám však jednu podmínku, Arfane. Průchod Velkou pouští je tajemstvím našeho kmene a tak to musí i zůstat. Proto musíš souhlasit s tím, že některými úseky pojedeš pod vedení mých synů se zavázanýma očima.
Dnes večer si odpočiň a naber sil. Brzy ráno vyrazíte".



BOCMAN AKHIL

Dlouho jsem žil v pověře, že žena na palubě přináší neštěstí. Dnes už vím, že to není pravda.

Když se to ráno před vyplutím Šankaru objevila na molu ta mladá Inumačka, plivl jsem si rychle přes třikrát přes levé rameno. Podle kapitánova příkazu jsem ji ubytovat na v kajutě pro hosty a šel po svých.

Po druhém zvonění jsme vypluli. Aedd Gvyndael nám zůstal brzy za zádí. Vzduch byl mrazivý, mraky jako z olova a dul silný půlnoční vítr, který nám naplnil všechny plachty. Uši až zaléhaly neobvyklým křapotem od toho, jak příď rozrážela slabou vrstvu ledu a rozhrnovala ledovou tříšť. Lana se začala obalovat námrazou.

Zrovna jsem otloukal z kotvy kusy ledu velké jako beraní hlava, když se jako džin zjevila na palubě ta Inumačka. Chvíli stála na zádi a pozorovala obzor a brázdu za lodí. Potom přešla na pravobok, kde pomocí pruhu látky měřila směr a sílu větru. Nakonec se postavila na příď a pohledem zkoumala, jak loď najíždí do ledové krusty.

"Musím mluvit s kapitánem," řekla najednou mým směrem, "rychle mě za ním odveď!"
Normálně bych si jí nevšímal, ale její hlas zněl skoro jako lodní zvon, když bije na poplach. Jen jsem přikývl a vedl ji můstek. Nebyli jsme ani v polovině cesty, když se ozval rachot, jaký jsem ještě v životě neslyšel. Loď na něco najela a začala sebou házet jako jankovitý osel.
"Pospěš si, to je vedradur 3), máme málo času".
Vyplašen tím neznámým hrozným slovem jsem vyletěl po schůdkách na můstek jako vyplašený albatros a otevřel dveře: "Kapitáne," vyhrkl jsem vyplašeně, ale ta ženská mě odstrčila.
"Kapitáne," vykřikla, "okamžitě zastav loď, jinak se potopíme!"

Kapitán Bhárat, starý mořský žralok, se nasupil. Nebyl na takové jednání zvyklý, od ženy už vůbec ne.

"Kapitáne Bhárate," přešla ta Inumačka téměř k šepotu, "jsem v tréhle chvíli jediný člověk mezi Aedd Gvyndaelem a Novigradem, který může zachránit tvou loď, jestli je to ještě možné. Zastav ji, nebo zakrátko zemřeme!"

Bhárat zrudnul ještě o trochu více a podíval se jí do očí. Nevím, co tam uviděl, ale muselo to být něco strašného. Notnou chvíli zůstali do sebe zaklesnutí pohledy jako dva jeleni zaklínění parožím a byl to právě kapitán, kdo kapituloval a nařídil: "Vytáhnout plachty, hned, kormidlo vpravo, plavba v kruhu!"

Pak se znovu podíval na svou nedávnou soupeřku: "Nevím, kdo jsi, slečinko, a nevím proč, ale věřím ti. Co navrhuješ?"
"Jsem Smali, dcera doktora Narvise. Teď pluj velmi pomalu na západní poledne, dokud ti z přídě nedám další pokyny. Potřebuji sebou někoho, kdo ti je bude tlumočit."

"Dobrá, půjde s tebou bocman Akhil," ukázal kapitán na mne a podal mi hlásnou troubu. Pochopil jsem, že přejí-li si to bohové, rodina doktora Narvise mně už podruhé zachrání život.



SADEK

Jsem Sadek a můj bratr - dvojče - se jmenuje Sadekin. Je nám 17 let a 5 měsíců. Náš otec, Daveon ibn Nemuel ben Gulussa, nám mnohokrát vyprávěl, jak jsem se narodil předtím a Sadekin potom, co posvátná hvězda Ašrád oznámila začátek svátku pesadánu. Snad proto máme tak rozdílnou povahu, i když jsem si jinak podobní jako broskev broskvi.

Toho večera nám otec řekl: "Můj přítel byl pohaněn, jeho rod byl pokořen. Vzácná květina Bassáma byla unesena. Je to, jako bychom byli pohaněni i my. Už dávno jsme se dohodli s jejím otcem, mým přítelem Nofarem, že v den svých šestnáctých narozenin, si Bassáma vybere jednoho z vás dvou, kterému pak bude zaslíbena. Je to vaše nevěsta, půjdete s jejím bratrem Arfanem a osvobodíte ji. Vyrazíte zítra za úsvitu."

Ráno jsme osedlali své tavy, připjali své zbraně, uschovali zásoby a vyjeli poháněni do zad prvními paprsky slunce.



KAPITÁN BHÁRAT

Všichni moji námořníci pocházejí ze země Metinna. Jsou zvyklí na teplé podnebí, ani povětří mírného pásu jim příliš nevadí. Obvykle je střídám po čtyřech hodinách. V ledovém moři u země Kovir však měním hlídky po hodině, jinak jim hrozí nastuzení nebo i omrzliny.

Často plujeme pod vedením lodivoda. Při vplouvání do přístavů v ústích velkých řek, při plavbě mezi pobřežními mělčinami a skalisky, při kotvení v lagunách velkých atolů je to běžné.

Nikdy jsem však neplul s lodivodem na volném moři. Nikdy jsem nezažil, že by někdo přežil na lodi v ledovém moři směnu delší než osm hodin. Nikdy jsem neviděl, že by někdo, jednu mrazivou minutu po druhé, soustředil nepřetržitě po dlouhou dobu dvanácti hodin pozornost na čtyři věci - vodu, led, vítr a loď.

Když Smali odcházela z lodního můstku, řekla mi: "Bhárate, modli se ke svým bohům. Noci se už sice prodlužují, ale dlouhý polární den ještě trvá. Máme jen dvanáct hodin než se setmí. Jestli tvou loď do té doby nevyvedu z ledových polí, všichni zemřeme!"

Poslal jsem s ní bocmana Akhila, aby z přídě opakoval hlásnou troubou její pokyny. Po hodině, když už jen sípal, ho vystřídal jiný lodník.

Smali stála na přídi jako socha a hlásila: "Dvěstě sáhů na západní poledne, velmi pomalu!"
"Čtvrt míle k poledni, co nejrychleji!"
"Zastavte a vyčkávejte!"
"Opatrně najeďte přídí na led před námi!"
"Změřte hloubku vlevo od lodi!"

A tak pořád dokola, celou tu dlohouhou dobu, celých dvanáct hodin.

Když jsem si po čase uvědomil, že i jí hrozí, že prochladne, obložili jsme jí kdejakou kožešinou, kterou jsem na lodi našli. V posledních hodinách, když už jí únavou neunesly nohy, jsme jí přivázali k zábradlí a podpírali jí dva lodníci. A ona pořád hlásila:

"Lodníci s bidly na pravobok, udržujte odstup od ledových ker!"
"Odstraňte rychle námrazky na přídi!"
"Tři sta sáhů k poledni, potom plujte k východnímu poledni!"

To byl její poslední pokyn. Náhle jsme vypluli z ísnaloboky 4), toho oparu, který nás doprovázel už téměř od vyplutí z Aedd Gvyndaelu a ocitli jsme se na volném moři. Ledová pole zůstala za námi. Smali se poprvé usmála a usnula.

Její kajutu jsme vystlali kožešinami a Smali do nich uložili. Kuchař jí uvařil svůj speciální čaj zvaný "Zmrtvýchvstání," který jsme jí po lžičkách vpravili mezi rty a nechali jsme jí spát.

Spala dvě noci a dva dny.



SADEKIN

V duchu jsem srovnával svého bratra Sadeka a našeho nového přítele Arfana. Bylo to, jako poměřovat kudu s levhartem.

Kudu, velká antilopa, která žije v savanách jižně od velké pouště, je silné a statné zvíře. Prudkým kopnutím nebo dlouhými rohy dokáže zabít i hyenu. Když se spojí dva tři samci, i lev si rozmyslí napadnout stádo, které hájí. Z každé žilky, z každého svalu vyzařuje její síla, hravost a radost ze života.

Takový je i Sadek. Pojíždí sem a tam, nutí nás ke spěchu, když není kam spěchat, skáče tam, kde stačí udělat krok.


Jako chlapec jsem v Jawwadu na tržišti viděl mládě levharta. Ležeĺo uvázáno u klece, ve které vystavovali na odiv jeho matku. Leželo klidně, jen koneček ocasu sebou mrskal z jedné strany na druhou. Leželo, dokud k němu nepřiběhl jeden ze psů, kteří se potloukají tržištěm. V životě jsem neviděl rychlejší proměnu! Sotva psisko doneslo svůj žlutavý zaprášený kožich na tři kroky od levhartěte, vmžiku stál proti němu naježený a napružený tvor, který dával každým svalem najevo sílu, se kterou zaútočí, jestliže se pes ještě o chlup přiblíží. To už nebylo kotě, to byla ŠELMA.

Anfar byl starší a mohutnější než my. Přesto mi, Jeholláh ví proč, připomínal ono levhartě. Seděl uvolněně na své tavě Džammí, zády se opíral o její zadní hrb a rukama spočíval na jejích bočních hrbech. Snědá tvář pod vlnitými černými vlasy působila klidným, skoro ospalým dojmem. Až do okamžiku, kdy nám přes cestu přeběhl tarbík, skákavý pouštní hlodavec.

V tu ránu byl Arfan najednou vzpřímený a ostražitý a v rukou svíral luk se založeným šípem. Díval se na tarbíka, dokud nezmizel v písku, pak se podíval na mne, omluvně se usmál a v okamžiku zase dřímal opřen zády o Džamin hrb.

Pochopil jsem, jak mu bude těžko, až mu zavážeme oči.



BOCMAN AKHIL

Po šťasném proplutí ledovými poli mě kapitám Bhárat poslal spát.
"Běž si lehnout, Akhile! Za čtyři hodiny mě vystřídáš, budu si také muset trochu oddechnout."

Ještě šestkrát jsme si s kapitánem prohodili službu, než se Smali probudila.

"Co teď dělá," zajímal se kapitán, když se jednou probral ze zaslouženého spánku a dozvěděl se, že už je Smali vzhůru.
"Láduje se, kapitáne, kuchař jí připravil tuňáka na roštu."
"Tak až se doláduje, sejdeme se všichni, kromě kormidelníka a hlídek, na zadní palubě. Účast povinná".
To ani nemusel kapitán zdůrazňovat, nikdo na palubě by si nenechal tuhle taškařici ujít.

Moře bylo klidné a vál dobrý půlnoční vítr, který nás hnal plnými plachatmi k poledni. Než jsem zkontroloval hlídky, shromáždili se všichni na zadní palubě. Kapitán seděl na bečce od sucharů a Smali vedle něj na bobku. Černé, nakrátko zastřižené vlasy a vystupující lícní kosti zdůrazňovaly její tmavé šikmé oči. Unavené rysy byly ty tam, nahradil je úsměv. Ani jeden z kožichů, do kterého jsme jí zabalili, když ještě stála na přídi a do kterého byla zachumlána i teď, nezakryl její štíhlou a pružnou postavu, na které nebyl ani lot zbytečného tuku.

"Smali," řekl slavnostně kapitán Bhárat, "musíme ti všichni poděkovat za záchranu našich životů i lodi. Jsme také zvědaví, jak jsi nás dokázala vyvést z ledových polí?"
"Ano," připojil jsem se ke kapitánovi, "řekni nám, jakými kouzly vládneš, že dokážeš najít cestu mezi ledy!"

Smali na mě trochu udiveně pohlédla a zeptala se: "Akhile, kolik znáš mraků?"
Byl jsem její otázkou zaskočen a nevěděl jsem, na co se vlastně ptá.
"No, řekni, kolik druhů mraků znáš?," pobídla mě znovu Smali.
Pochopil jsem, co po mně vlastně chce, i když jsem nevěděl proč.
"Znám boku, vysoké mraky natažené přes nebe jako nitky hedvábí. Ty přinášejí počasí bez bouřek a větru. Potom znám máriutasy, když se vlákna boku potrhají. Ty předcházejí větrnému počasí. Pak ještě bliky, když se potrhaná vlákna mariutásů začínají kupit. Věští vzdálenou bouři. Ještě znám klósigary, mraky jako stáda ovcí. I po nich přichází vítr, ne však hned, ale až druhý den."
Chvíli jsem přemýšlel jak dál, ale přerušil mě jeden z lodníků: "Ještě jsou bólstry, které připomínají hromadu bavlny po sklizni a régndykkni, tmavé bólstry, které nosí déšť."
"Správně," doplnil jsem ho, "a potom jsou ještě úrkomy, se kterými přichází bouře. Těch se obáváme nejvíce."
"Dobře," řekla Smali, "a jaké znáš druhy větrů?"
Tak tohle byla lehká otázka, vždyť každý, kdo se plaví na plachetnici jich zná desítky. Vyjmenoval jsem ty, které mě přišly na mysl a další lodníci mě ještě doplnili.
"Potom znám ještě větry, které vanou nad souší, ale neznám ještě jejich kovirské *) názvy, neboť vanou v cizích zemích. Například mistrel, který vane od půlnoci a který znají rybáři v Cintře, mistrelu podobná bura, východní vítr známý v Nilfgaardu, chanúk, suchý vítr z Ohnivých hor nebo fán, vítr, který přináší smutek z hor do údolí Kaedwenu".
"Také známe simsan a ruban, zlé větry Velké pouště," přidal se lodník, o kterém jsem věděl, že se dříve plavil v poledních mořích.
"No vidíte," ujala se slova Smali, "udiví vás, když k vaší sbírce větrů přidám ještě jöklakul, vítr z ledovců, hvídarbylur 5), sněhovou vichřici nebo hlaupstormur, vítr způsobený pádem laviny v ledových horách?"
"Ne, to asi ne," odpověděl jsem váhavě.
"A proč ne?," zeptala se Smali.
"Jsi přece Inumačka, musíš přece takové věci znát, jestli existují."
"Správně," řekla opět Smali, "tak proč potom mou znalost ledu a jeho chování považuješ za kouzla? Jako každý inumácký lovec musím sněhy a ledy znát, jinak bych v půlnočních krajích nepřežila ani den."

Smali se odmlčela a jediný kuchař pochopil proč. Podal jí pohár plný horkého čaje, který byl, pro jednou s mlčenlivým kapitánovým souhlasem, obohacen červeným vínem. Smali naznačila přípitek směrem ke kapitánu Bháratovi, který zatím celý rozhovor se zaujetím, ale mlčky sledoval. Teď se jen na Smali povzbudivě pousmál. Smali se napila a pokračovala:

"Vy se do Koviru plavíte jen v létě, takže nevíte, jak to tu chodí v zimě, když moře kolem Aedd Gvyndaelu zamrzá. Brzy zjara začne vát sodurvindur 6), potrhá ledy a během jara je vytlačí podél západního pobřeží ostrova Porthedu k půlnoci. Tam se jim do cesty postaví do cesty starý půlnoční led, který k poledni tlačí mořské proudy. Obě ledové masy na sebe narazí, lámou se a vytváří ledové hory. Koncem podzimu, když sodurvundur přestává vát, sunou mořské proudy ledové hory zpět k poledni. Ty před sebou tlačí kusy vedraduru, starého mokrého ledu.
Podél východního pobřeží ostrova Porthedu teče od poledne k půlnoci teplý Gofalský proud, který rozpouští po celé léto ledy, které se od půlnoci snaží proniknout k Aedd Gvyndaelu. Teprve s příchodem zimy tu moře postupně pokrývá bekja 7).
Letos jste měli smůlu. Soduvindur přestal vát dříve než obvykle a také zimní mrazy přišly dříve. Oba ledové proudy se vydaly k jihu dříve, než jste vypluli z Aedd Gvyndaelu a po vyplutí vás od západu a východu sevřely mezi sebe. Šankar se dostal do laguny mezi ně, která ještě ke všemu začala také zamrzat. Svifís se rychle začal měnit v íslummar 8). Jakmile by bekja nebo íslummar začal spojovat jednotlivé kusy vedraduru, nastal by rychlý konec. Šankar by zamrzl a bez možnosti pohybu by ho ledy rozdrtily na kusy.

Stáli jsme tedy proti třem druhům ledu, vedraduru, bekje a íslummaru. Mým úkolem, když jsem stála na přídi, bylo, abych pro každou chvíli vybrala nejmeněí zlo z těchto tří a provedla loď k polední části laguny, která ještě byla průjezná do volného moře dříve, než se setmí a dříve, než se ledy nočním mrazem úplně spojí. Vlastně jsem nedělěla nic jiného, než inumáčtí lovci se svými kajaky. Jediný rozdíl byl v tom, že Šankar jsme nemohli vytáhnout na led a přetáhnou ho do jiné laguny. Zato jsem mohli projet mezi většími kusy vedraduru, které by kajak potopily, mohli jsme najíždět přídí na tmavou bekju a vahou lodi ji rozdrtit nebo rychlostí rodi rozrážet koláče tmavého íslummaru a prodírat se mezi nimi."
"Proč jen tmavého?," zeptal jsem se.
"Aha," odpověděla Smali, "tmavá bekja a tmavý íslummar mají společné to, že k nim odspodu ještě nazačaly přimrzávat další vrstvy ledu. Potom už by ani Šankar nedokázal projet."

Chvíli bylo ticho a potom Smali, když se ještě napila, dodala: "Jak vidíš, Akhile, žádná kouzla. Jen to, že znám ledy stejně dobře, jako ty znáš své mraky a větry nebo jako kapitán zná slunce a hvězdy, podle kterých ví, jak plout dál."

"Rozumím," řekl kapitán zamyšleně, "Akhile, postarej se o to, aby šel každý po své práci. Smali, ty pojď, prosím, se mnou do mé kajuty, musím s tebou ještě něco projednat.



--------------


*) pozorný čtenář si již zajisté domyslel, že rozhovor Smali s námořníky z jižních moří je veden v jediném oběma stranám srozumitelném jazyce, totiž v mluvě země Kovir.
Pokud vám jména seveřanů a názvy lodí, ledů a větrů, o kterých hovoří Smali, připadají neobvyklé, pak vězte, že jsou odvozeny z islandštiny. Autor se skromně přiznává k tomu, že si je nevymyslel, stejně jako si nevymyslel celoroční chování ledů - je to stručný popis toho, co se každoročně děje kolem Grónska.
Když už jsme u jmen: ani jména z Arfanova okruhu nejsou zcela vymyšlená, jde jen o mírně upravená semitská (stará hebrejská a arabská) jména.
†) Aedd Gynvael - střípek ledu (ve starší mluvě)
1) Fellibylur - Hurikán
2) svifís - vnitrovodní led, první fáze zamrzání mořské vody (též frazil)
3) vedradur - zvětralý led, který v kusech odpadává od ledovců a ker a je jimi tlačen v předpolí ledového pole. Obsahuje mnoho vody, proto se často pohybuje pod hladinou
4) ísnaloboka - mlha způsobená odparem z ledu v ledových polích
5) hvídarbylur - blizzard
6) sodurvindur - jižní vítr
7) bekja - ledová pokrývky z nového ledu (též nilas)
8) íslummar - koláčový led, druhé stádium zamrzání mořské vody (též pancace ice)


--------------


Rámec příběhu

1. Místo příběhu

Děj se odehrává v Sapeklandu, tj. Sapkowského (Zaklínačově) zemi

  • dodržují se geografické, státní, rasové, národnostní, místní apod. souvislosti vyplývající ze Sapkowského děl o Zaklínači
  • pokud v ději vystupují konkrétní Sapkowského postavy, musí navazovat svým zjevem, chováním, jazykem apod. na své předobrazy, jak je napsal Sapkowski
  • pokud v ději vystupují nové postavy patřící k Sapkowského typům postav, pak jsou determinovány Sapkowského popisem typu. T.zn., že elfové, trpaslíci, upíři, zaklínači, obludy apod. musí mít vlastnosti a schopnosti obdobné Sapkowského elfům, trpaslíkům, upírům, zaklínačům, obludám apod. To se týká zejména místa původu, řeči, oblékání, vlastností, nadpřirozených schopností apod.
    Příklad: jestliže Sapkowského čarodějové (čarodějky) mají jen lokální magické schopnosti (mohou ovlivňovat jen sebe a své okolí apod.); nemůže se znenadání v příběhu vynořit čaroděj s magickou mocí ovlivňující celé země, kontinenty nebo dokonce celý Sapekland.


2. Nová místa příběhu

Děj se odehrává i v krajích, které leží na sever (půlnoc); východ, jih (poledne) a západ od krajů, popsaných Sapkowským. Pro tyto kraje platí, že:

  • kraj na sever od země Kovir má charakter Grónska (v zimě led, krátké léto). Obývají jej Inumáci obdobní Eskymákům.
  • kraj na východ od Ohnivých hor přechází od jižních polopouští přes poušť typu Gobi k hlubokým lesům obdobným tajze s mnoha horami a jezery a dále k severu nabývá charakteru tundry
  • kraj na jih od země Nilfgaard je tvořen úzkým zeleným pruhem při moři, dále do vnitrozemí se táhne Velká poušť. Žijí v něm kočovné i městské kmeny lidu Sémi s vlastnostmi našich Semitů, společných předků Arabů a Židů.
  • v zemi Gemmera v severním soudedství Nilfgaardu žije obyvatelstvo obdobné starým Féničanům (mluví řečí s prvky sánskrtu)
  • v kraji na západ od Sapeklandu je moře. Mohou se zde vyskytnout doposud neznámé ostrovy obývané doposud neznámými lidmi


3. Postavy příběhu

Příběh má dva hlavní hrdiny

  • Smali, dívku z lidu Inumáků, žíjícího severně od Země Kovir
  • Arfana, mladíka z lidu Sémi, žijícího jižně od země Nilfgaard
  • Smali putuje na jih a potom na východ při hledání otce (ten cestuje nejdříve s nemocným knížetem Irasmusenem do Kaedwenu a potom s neznámým posláním dále na východ někam za Ohnivé hory). Smali doprovází bocman Akhil, později další osoby, vč. osob obdařených magickou mocí
  • Arfan při hledání unesené sestry putuje na sever a potom na východ někam za Ohnivé hory. Doprovází ho dvojčata Sadek a Sadekin (jeden z nich na cestě zahyne); později další osoby, vč. osob obdařených magickou mocí
  • Smali a Arfan se na cestě nevyhnutelně setkají. První setkání bude konfrontační, později se rozhodnou putovat a společně hledat Smalina otce a Arfanovu sestru
  • důležitým prvkem vyprávění je to, jak se Smali a Arfan (oba děti plání - sněžných a písečných) vyrovnávají s pro ně nezvyklým prostředím - horami, lesem, řekami, jezery apod. a jak jim v tom pomáhají vlastnosti a zkušenosti nabyté v jejich domovinách
  • vzhled a vlastnosti obou hlavních hrdinů a jejich výše uvedených pojmenovaných souputníků vycházejí z prvních kapitol napsaných Lampářem, další autoři je však mohou a musí rozvíjet


4. Návaznosti a pokračování příběhu

  • do té doby, než se Smali a Arfan spojí ke společné cestě, má příběh dvě linie. Autoři nových kapitol mohou příběh navázat na jednu z nich. Po spojení bude mít příběh jen jednu linii. Reminiscence, vzpomínky a jiné odbočky od příběhu se nevylučují, pokud mají na příběh věcnou a dějovou návaznost
  • kapitoly napsané autory nových kapitol musí zpočátku místně a věcně navázat na počáteční kapitoly příběhu napsané Lampářem, později musí navazovat na vybrané kapitoly
  • pokud je sejde více pokračování navazující na jednu předešlou část příběhu, vybere Lampář na základě doporučení dalších čtenářů jedno z nich. Takové pokračování bude považováno za vybranou kapitolu
  • Lampář je oprávně vznést k vybrané kapitole připomínky týkající se zachování vlastností míst a zachování vlastností postav. Autor vybrané kapitoly je povinen ji podle připomínek upravit. Pokud to neudělá, je takové úpravy oprávněn udělat Lampář
  • každý autor, který připojí svou kapitolu k tomuto příběhu, souhlasí s těmito pravidly a bude se jimi řídit
  • každý autor, který připojí svou kapitolu k tomuto příběhu, souhlasí s tím, že se jeho kapitola stává součástí příběhu a bude se společně s ním volně šířit.



© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info