Poprvé zveřejněno na nyx.cz dne 21.2.2004 v klubu zapomenutých či velmi řídce užívaných slov a slovních spojení
KERRAY:
Kéž bys měl pravdu. Ve skutečnosti to bylo tak, že to "bránění", o kterém mluvíš, nastalo až cca od r. 1830 (národní obrození). Předtím se hlavně ve městech, mluvilo německy nebo podivnou směskou němčiny a češtiny a musím říci, že naši předkové tak mluvili rádi, neboť se domnívali, že je to přibližuje vyšším (= německy mluvícím) vrstvám. Čeština sama přežívala jen na venkově, zejména ve Východních Čechách.

Sám začátek národního obrození je tak trochu začarovaným obdobím, když si uvědomíte, kdo vlastně byli první "buditelé", jejichž práce byla východiskem k moderní češtině:

Dobrovský (první česká gramatika) - narozen v Uhrách, měl německé školy, psal a myslel německy.

Jungmann (slovník česko-německý) - potomek porýnských horníků, kteří se v 17. století usadili v Hudlicích na Berounském panství. Sám do 15 let česky neuměl a traduje se, že se česky začal učit až teprve tehdy, když se zamiloval do české dívky a styděl se za to, že se jí nemůže dvořit

Kollár byl Slovák a celý život považoval veškeré Slovanstvo za jeden národ.

Naše paní Božena, roz. Pankel(ová); byla napůl z německé rodiny a za manžela měna pana Němce, který ani nemluvil česky.

A tak dále, konče např. u Masaryka, jehož otec byl Slovák a matka Němka nebo u Pavla Eisnera, patrně nejlepšího češtináře všech dob, který pocházel z německy mluvící židovské rodiny.

Neboli, když to shrnu, to naše češství, na které jsme dnes tolik hrdí, je v podstatě umělý útvar, který kolem poloviny 19. století přijali za své nejen lidé českého, ale i smíšeného, německého a židovského původu. Když Schwarzenberg on nás a o Rakušanech říká, že se nemáme rádi, protože jsme v podstatě jeden národ mluvící dvěma jazyky, tak je jen malý kousek od pravdy.




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info