Poprvé zveřejněno: 4.07.2003 v Gerzonce č. 3

Článek k těmto stránkám o zájezdu do Francie

Původně jsem měl v úmyslu popsat jednotlivé fotečky takovým těmi přípisky, podobně jako jsem to udělal s italskými. Včera ale Vlasta přinesla z fotomagacínu svoji sérii opravdových papírových fotek. Při jejich prohlížení mne znovu ovanul duch Paříže, i napadlo mne, že by nebylo od věci prostě něco napsat. Jen tak.


Eiffelovka

Je opravdu velká, železná, secesní a navštěvovaná. Nevím, co k tomu dodat. Napadlo mne, jaký by dnes asi měla Paříž symbol, kdyby ji Eiffel postavil v New Yorku (jako nosnou konstrukci Sochy Svobody); Budapešti (jako nádraží a most) nebo Lisabonu (jako věž výtahu Santa Justa)? Sacré Coeur, protože stojí na kopci? Notre Dam, protože stojí příhodně v centru? Vítězný oblouk, protože stojí na Champs Elysées? Invalidovna, protože je tam pohřbený Napoleon? Nevím, protože Paříž je město mnoha symbolů. Jen Eiffelovka z nich tak nějak vyčnívá. Asi o 300 metrů. Mimochodem, kde by Eiffelovka stála, kdyby ji Gustave Alexandre postavil v Praze? Stála by, pětkrát vyšší než Petřínská rozhledna, zase na Petříně? Nebo spíše na Výstavišti. Ano, asi tam.

Seina

Velká města mám podvědomně spojena s velkými řekami — Vídeň a Budapešť s Dunajem, New York s Hudsonem a tak. V západní Evropě jako by to neplatilo. Spréva v Berlíně a Temže v Londýně na mne valný dojem neudělaly a také Seina ne. Vltava v Praze je proti ní paní Řeka. Nábřeží Seiny, aspoň v centru, jsou proti malebné Kampě, Novým mlýnům nebo Trojské kotlině hodně pozadu, o ostrovech, které pohledově naprosto splývají s pobřežní zástavbou ani nemluvě. Zato ty mosty!

Pont Alexandre

Jako znalec-amatér jsem se svého času zabýval historií pražských mostů. Je to ostuda, jak byla (a je) jejich výstavba oktrojována. Není výjimkou, že konečná podoba mostu vzniká až při třetí, čtvrté přestavbě. Velkorysost řešení mostům můžeme Paříži jen závidět. Jejich množství, založení, údržba jsou prostě úžasné. Nejvíce mne překvapila lávka pro pěší mezi Musée d'Orsay a Louvre. Ne tím, jaká je (je docela ošklivá); ale tím, kde je — v tom nejcentrovanějším centru. Takové ohledy na chodce jsou v Praze nepředstavitelné, na něco takového se teprve chystá — připravovanou lávkou od Tržnice přes ostrov Štvanice na Rohanský ostrov do malého pražského La Défense v Karlíně. Nejhonosnější z Pařížských mostů je Alexandrův most. Množství zdobných prvků — pilířových věží, soch, luceren, pamětních desek apod. — je takové, že se divím, že pod nimi most ještě neklekl na kolena. No — drží se!

Musée d'Orsay

Nápad udělat z nevyužitelného nádraží muzeum moderního umění pražské radní — bohužel — nenapadl, i když Denisovo nádraží (také Praha — Těšnov) stálo hned vedle Muzea hlavního města Prahy a klidně mohlo být jeho pokračováním. A přitom, jaké krásné interiéry adaptací bývalého Orleánského nádraží vznikly! Van Gogh, Monet i Toulouse-Lautrec by se z toho určitě těšili.

Pařížské zahrady

Pražské parky a zahrady mají nesporně své intimní kouzlo a jsou pro Prahu nezastupitelné. Jejich devizou je právě intimita, klid a zákoutí. Pařížské zahrady jsou vznosné krásky v dlouhých róbách a s klasickým geometrickým make-upem. Místo šperků je zdobí kašny a fontány. V tomhle ohledu není asi nic francouzštějšího, než Jardin des Tuileries nebo Jardin de Luxembourg. Drobnost na okraj. V zahradách nenajdete, až na výjimky, lavičky. Místo nich jen těžké železné židle. Každý si tu, kterou pro sebe ukořistí, může přetáhnout kam chce, a když odchází, tak ji tam prostě nechá. Jak praktické! Jak demokratické!

Quartier Latin

Latinská čtvrť má ducha. Otevřeného, družného a obchodního. V Praze je s ní srovnatelná snad jen Malá Strana — ta je však zamyšlená, tajemná a obchodní.

La Défense

Po celou první republiku se Kotěra, Havlíček a řada dalších architektů snažili protáhnout pražské centrum až na Letenskou pláň a postavil tam La Défense podobné vládně — obchodní centrum. Naštěstí se to nepodařilo. Inu, asi jsme nepotřebovali nacpat čtyři ministerstva do Velkého Oblouku (není to Velká Archa, jak to překládal náš průvodce). Francouzům se to povedlo — i když až od 80. tých let. La Défense je téměř gotická — tím jak z člověka udělá pokorného mravenečka zastíněného na těle i na duchu mohutnými moderními stavbami. Je také intimní, ve svých podzemních obchodních galeriích (v Praze bychom řekli pasážích, ale tomu by Francouz nerozuměl — pro něj je passage pouhým průchodem). Jinak — některé z budov v La Défense ukazují, že i moderní montované budovy mohou mít osobnost a jiné, že to vždy neplatí. Jak asi působily na současníky barokní novostavby Malé Strany nebo na Pařížany empírové paláce? Hrdost nebo odpor, to je otázka?! V Praze La Défense asi nevznikne. Už proto, že kandidátů na její umístění je povícero — Karlín se svým Rohanským ostrovem, Smíchov s Novým Smíchovem, Žižkov se svými Olšany, Pankrác prostorem mezi Pakulem a mrakodrapy na Pankrácké pláni. Holešovice kandidují dokonce dvěma plochami — přístavem a dnešním železničním koridorem v Bubnech. Každé z těchto míst si — nepochybně po vleklých a nechutných žabomyších bojích — utrhne z pomyslného pražského La Défense svůj kousek. Asi je to pro Prahu tak lepší.

Samaritaine

Ať se tento obchodní dům tváří z venku jakkoliv, uvnitř ho prozradí jeho galerie — je to se secese jak Brno (i když tady by se secesně hodilo říci spíše jako Plzeň nebo jako Ostrava). Také už vím, kde má funkcionalistická Bílá Labuť svůj předobraz, aspoň pokud jde o vnitřní dispoziční řešení. Horní výhledová terasa mne zklamala. Hustota turistů na metr čtvereční zde nabývá hodnot i na Paříž poněkud přehnanou, vlastně tam není k hnutí. Takže jsme vycouvali a šli se podívat na bukinisty na Quai de Mégisserie a pak se posadili na seinské nábřeží. Ve chvíli odpočinku se mi tu povedlo vyfotit nejzajímavější Pařížanku, mrštnou jako opičku. Jak ta se uměla předvádět!


© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info