Pro tento jev má lingvistika svůj název - říká se mu sémantická pohyblivost jazykového znaku. Asi nejhezčí příklad uvádí Květa Koževniková ve své knize "Aby řeč nestála", Mladá Fronta, Praha 1985.

Je to příběh profesora lingvistiky, který v době, kdy připravuje seminář na téma "Sémantická pohyblivost jazykového znaku", přijíždí se svým vozem do autoservisu. Dále již cituji:

*****
Ve dvě nula nula byl v dílně. Duchem byl ještě trochu u svých jazykových znaků, ale hned první slova montérova ho uvedla do praktického života.
- Tak copak se Vám na tom posralo? Všechno trochu, že jo, přivítal ho vlídně montér.
Profesor vysvětlil.
- No jo, to je ta hlášená garančka. Tak se do toho dáme.
A dal se do práce.
Profesor setrval v jeho blízkosti, neboť věděl dobře, trochu dohledu nemůže uškodit.
Montér zvedl kapotu. - A jejej, máte to pěkně rozesraný. .... No není divu. To víte, voni to tam naserou halabala, pak to má jezdit. No nic. Moment, já jen skáknu k šéfovi, aby věděl, na čem dělám. Víte, on je na mne nasranej. Já jsem totiž tudle vodmít jednoho papaláše, kterej si to sem přisral s prošlou garančkou. Šéf z toho byl celej posranej ale co já? Von měl tu garančku prosranou. Někdo mi pak na to přijde a vodnesu to pak já. Kdo bude mít průser, šéf, nebo já? To já nemám zapotřebí.
Profesor ... se jen podivoval - ejhle, co vše ten jeden jediný slovní základ pokryje, jaká to obdivuhodná pohyblivost jazykového znaku!
A montér pohyboval tím znakem dál a dál. Zavolal na mladšího kolegu, který zrovna procházel kolem.
- Karle, kam si to sereš?
Karel odpověděl, že jde promazat vůz pana X.
- Vyser se na to, Karle, a pojď mi píchnout.
Karel tak učinil, I byli na profesorův vůz dva.
Tu se najednou montér podíval na hodinky a zařval:
- Sakra, kde je ten zasranej tranzistor? Zapomněli jsme na fotbal.. Dyť už bude konec. Skákni, Karle.
Karel skákl a připílil s rádiem. Bylo to akorát tři nula, ale ne pro nás.
- Páni, zase to prosrali! zalkal montér. Slyšeli jste to? Tři nula! Jeden jedinej zasranej gól nedali. Co tomu říkáte, pane. Já se z toho poseru.
Montér uplivl a profesor v duchu zaznamenal, že v posledním případě bylo poprvé užito jazykového znaku v primárním významu, i když to montér, pravda, patrně mínil přeneseně.
- Ty mi teda nasrali, pokračoval muž. Karle, člověče, neser se s tím tak.
Až konečně si utřel spokojeně ruce ruce do hadru a prohlásil:
- Tak, a máte ten sráč hotovej.
Načež profesor vydal spropitné, patrně však nad očekávání vysoké, takže montér ... zavolal na učně Honzíka.
- Honzíku, vyčisti tady pánovi přední sklo, nevidíš, že je celý zasraný?

*****
No a to je konec citátu. Zbývá jen dodat, že cudná paní Koževniková ono univerzální slovo v textu nepoužila, nýbrž ho nahradila postupně těmito slovy: pokazilo, rozklížený, naperou, naštvanej, přihnal, postrašenej, prošlou, průšvih, šineš, vykašli, zatracenej, prohráli, ubohej, potento, namíchli, nedělej se, pekáč a zašpiněný.



© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info