Sv. Kateřina byla ve středověku jednou z nejpopulárnějších světic. Byla patronkou vzdělání, učenosti a filosofie. Na obrazech bývá zobrazována s mečem v ruce a s rozbitým kolem opodál. Někdy také šlape na postavičku pohanského krále. To vše souvisí se svatokateřinskou legendou ­ viz dále. Od 14. století bývalo také časté zobrazení mystického zasnoubení sv. Kateřiny s Ježíšem. Při něm přijímá klečíc prsten od Ježíška, kterého drží na klíně nebo v náručí Panna Maria. Tomu zpravidla přihlížejí další svatí, kteří se tváří rozpačitě. Z českých malířů ztvárnil toto téma Karel Škréta. Jeho obraz "Svatá Kateřina, patronka filozofů" věnoval pražské univerzitě roku 1658 pozdější polský král Michal Wisniowiecki, který v Praze studoval.

A teď legenda. V Egyptském městě Alexandrii žila někdy kolem roku 300 křesťanská panna Kateřina. Byla nejen krásná, ale i velmi vzdělaná. V té době panoval v oné části světa římský císař se zajímavým jménem Maximinus. Při státní návštěvě v Alexandrii před něj panna Kateřina přestoupila a vytkla mu, že podporuje pohanské bohy. Maximinus, který jinak dával křesťany okamžitě házet lvům, zaujat její krásou, dal shromáždit své učence, kteří ji měli přesvědčit, že se ve svém křesťanském zaujetí mýlí. Ona je však snadno přehádala, čímž prokázala, že je nejen krásná, což by jí císař ještě odpustil, ale i moudrá, čímž se dopustila urážky majestátu. Nejdříve byla po dvanáct dní vězněna, ale když ani potom nepřišla ke křížku, dal jí císař lámat kolem. Dříve, než ji kat mohl do kola vplést, sjel z čisté oblohy blesk a kolo roztříštil. Jeho třísky zabily několik císařových milců. Teď teprve se Maxík naštval doopravdy a nechal Kateřinu stít mečem. V tu ránu se objevili dva andělé a odletěli s bezhlavou Kateřinou na horu Sinaj, kde ji pohřbili.

Od té doby se v křesťanském prostředí nazývá tato hora v Sinajské poušti horou sv. Kateřiny, O tom nám zanechal památku i jeden z českých pánů sťatých roku 1621 na Staroměstském náměstí, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1567-1621). Dříve než i on přišel o hlavu, vydal se r. 1598 na dlouhou cestu, kterou popsal ve spisu s nedlouhým názvem "Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta a do velikého města Kaira, potom na horu Oreb, Sinaj a sv. Kateřinu, v pusté Arábii ležící". Kromě popisu cesty obsahuje Harantův spis 150 jeho kreseb a několik hudebních skladeb.

Ano, byl to nadaný člověk. Nebyl sice tak krásný jako sv. Kateřina, ale byl také tak vzdělaný a také naštval císaře ­ tentokrát Ferdinanda Habsburského. To jen ukazuje, že se za těch asi 1300 let od sv. Kateřiny k Harantovi zase tak moc nezměnilo. A od Haranta k nám to máme, no tak to už si spočítáte sami, že.

Harantův spis obsahuje asi první zmínku o Kateřinách v česky psané literatuře. Není však poslední. Legendu o sv. Kateřině zpracoval např. v r. 1941 Josef Hrabák, který v "Legendě o sv. Kateřině" převyprávěl staročeskou verzi této legendy. Málokdo si také pamatuje, že kariéra slavného seriálového tvůrce Jaroslava Dietla začala v r. 1959 prvotinou "Nepokojné hody sv. Kateřiny". Katky se dostaly i do lidového rčení: "Na svatou Kateřinu, schováme se pod peřinu". ­ nejlépe samozřejmě s nějakou Katkou, dodávám.

Také do českého zeměpisu se sv. Kateřina dostala. Jmenuje se tak obec na Šumavě asi 7 km od Nýrska. Je v ní pohraniční přechod do Německa Svatá Kateřina ­ Rittsteig. O historii obce se můžete sami přesvědčit tady.

Známe ještě jednu sv. Kateřinu. Slaví se obvykle 30. dubna. Byla současnicí našeho Karla IV. Pocházela z italské Sieny a byla, jak jinak, velmi vzdělaná a velmi zbožná. To ji vyneslo, kromě svatořečení, i nejvyšší misto v církevní hierarchii, jakého může žena dosáhnout. Stala se představenou kláštera Klarisek v Boloni. Populární začala být až poté, co se církevním učencům nepodařilo prokázat, že sv. Kateřina Alexandrijská skutečně žila. Museli ji sundat z galerie katolických svatých a na její místo nastoupila její sienská kolegyně. Přece nenechají tak významný post prázdný!

Z dějepisu ještě určitě znáte ruskou carevnu Kateřinu II. Velikou. Zasáhla jednou nepřímo do i českých dějin, když odmítla uzavřít s jinou slavnou panovnicí, Marií Terezií, protipruský pakt a české země pak přišly po prusko-rakouské válce v r.1763 o Slezsko a Kladsko, které držely od doby posledních Přemyslovců.

V dějinách i dějepisu proslul ještě jiný Katkomil. Nebyl jím nikdo jiný než anglický král Jindřich VIII. Měl poměrně značnou spotřebu žen ­ šest. S Kateřinou byl ženatý celkem třikrát ­ tedy pokaždé s jinou. Již poněkud postarší španělskou infantku a tetu španělského krále Karla V., Kateřinu Aragonskou, zdědil po svém bratru Arturovi. Když ho přestala bavit, zažádal papeže o povolení rozvodu. Tvrdil, že mu nedala dědice, což bylo poměrně odvážné tvrzení s ohledem na to, že spolu měli dceru. Ta pak, když vyrostla, usedla po smrti Jindřichova syna a svého bratra Edvarda VI. na anglický trůn a celkem rychle si získala přezdívku Bloody Mary neboli Krvavá Máňa. Proč, to si domyslíte sami. Ano, správně, Tudorovci to prostě měli v rodině. Jediný rozdíl mezi ní a jejím papínkem byl v tom, že lidem nesekala hlavy, ale rovnou je upalovala. Tu kratochvíli si dopřála asi 300 krát.

Ale zpět k našemu Jindřichovi VIII. Když mu papež nedal dispens, prostě v Anglii zakázal katolickou církev a zavedl anglikánskou. Postavil se do jejího čela a udělil si povolení k rozvodu. Později se z lásky se oženil s Kateřinu Howardovou. Zanedlouho zjistil, že ho ta čiperka podvádí s, no, to je vlastně jedno. Nechal jí, v tomhle povídání to už ani jinak nejde, useknout hlavu. A s ní všem, kteří nechtěli přestoupit k jeho nové církvi. Mezi jinými i největšímu učenci tehdejší Anglie Thomasi Moorovi. No, vidíte, jako vroucí katolík sir Thomas určitě osud sv. Kateřiny dobře znal a ­ nepoučil se. Jedině Kateřina Parrová nenaplnila katkastrofický scénář. Jako poslední žena Jindřicha VIII. ho přežila, což je to jediné, co o ní dějepis zaznamenal.

Ponecháme stranou další zahraniční Kateřiny, jako např. vrstevnici Johanky z Arcu Kateřinu Legoix, zvanou též "krásná Kateřina" nebo francouzskou královnu a prý i travičku Kateřinu Medici. Připomeňme si některé české Kateřiny. Tak třeba paní kněžnu z "Babičky" Boženy Němcové, Kateřinu Zaháňskou - "Šťastná to žena.", pamatujete?. Nebo ženu proslulého proutníka a posledního Rožmberka Petra Voka, Kateřinu z Ludanic. Ta se dostala do literatury společně se svou sokyní a milenkou svého muže, prostou dívkou Zuzanou Vojířovou. Několik našich básníků (např. Jan Bor) bylo fascinováno příběhem chladné Kateřiny, která nechala vyhynout Rožmberky po meči, když ze žárlivosti zašantročila nemanželského syna Zuzany a Petra.

No, mělo to být k svátku a mělo to být optimistické a zatím tu pořád někomu sekali hlavu. Ale víte, tak nějak to vyplynulo. Já za to opravdu nemůžu, fakticky, já jsem si s tím nezačal ­ to Maximinus.

Úplně nakonec jsem si nechal jedno hezké zvířátko. Za mých klukovských let jsem byl pečený vařený v pražské ZOO a tam mu jinak neřekli než Katka. Jmenuje se Lemur kata, pochází z Madagaskaru a patří mezi poloopice. Rádo se mazlí a má přítulný kožíšek, krásný dlouhý a hustý ocas, který při skoku ze stromu na strom užívá jako kormidlo a v noci (žije v horách, kde bývá chladno) se jím přikrývá.


© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info