Pondělí
všeslovanské slovo odvozené od praslovanského "ponedělьje". Význam je zřejmý - následuje "po neděli".

Úterý
skromné úterý prošlo asi etymologicky nejzajímavějším vývojem. Všeslovanské vtorek/wtorek/vtornik/torek/ùtorak je odvozeno od praslovanského "vъ"torъ" s významem "druhý" (tedy druhý v řadě).

Pozn. 1:
V češtině (a také polštině, slovenštině a slovinštině) byla řadová číslovka "vtorý" vytlačena číslovkou "druhý" s původním významem "druh druha, kdo/co se druží, jiný" a tak nám "vtorý" zůstal zachován jen v "úterý" (jak se z počátečního "v" stalo "ú", o tom dále) a ve slovíčku "vteřina" - ve smyslu druhé dělení času (první dělení = hodina na minuty, druhé dělení = minuta na vteřiny); což je vlastně kalk z latinského "secundus".

Změna počátečního "v" na "ú" je hláskoslovná a je vyvolána řadou hláskoslovných změn, která má počátek ještě dlouho před vznikem praslovanštiny (jinými slovy, je to něco tak starého jako Metuzalém, možná i staršího). Původní indoevropské "antero-" ve významu "jiný ze dvou nebo jiný z více" se dochovalo např. v něm. "anderer" nebo litevském "añtras" se dá ještě rozložit na částici "an" (jinde) a "-ter", jehož známe i z českého "který". Nás pro tuto chvíli bude zajímat "an-", která postupem času migrovala asi následovně:
an (indoevropsky) --> on/en (ablautová dvojice) --> in (latina a románské jazyky, gótština a germánské jazyky aj.)
an (indoevropsky) --> on (známe ho třeba z "onuce") --> nebo vъn (praslovanština, staroslovanština - odtud všeslovanské "vtorý") --> u nebo un (ve staročeštině "v" před retnicí dávalo "u") --> a nakonec naše "ú" - známe ho nejen z "úterka", ale i z "útroby" (původně "v trupu" = v těle, v břiše); údolí (původně "v dole") apod.

Pozn. 2:
I když dnes "ú" vyslovujeme stejně jako "ů", má, jak vidíte, úplně jiný původ - "ů" vzniklo zúžením dvojhlásky "uo" známé např. ze staročeského "kuoň" (kůň).

Někde mezi Veleslavínem a obrozením ještě "úterek" změnil koncovku a pohlaví a vyklubalo se z něj "úterý". Jak vidíte, mělo úterý bezkonkurečně nejdelší etymologický vývoj.

Středa
původně slovo odvozené od slovanské řadové číslovky "třetí" stojí v řadě (např. ruské) "vtoryj, tretij, četvěrtyj, pjatyj". Později bylo slovo nahrazeno kalkem z něm. Mittwoch (= středa, doslova "střed týdne"). Kalk odvozený od slovíčka "střed" se ovšem od původního tvaru moc neliší, změnilo se jen kmenové "t" na podobné "d" a přidalo se počáteční "s".
Samo slovo "střed", praslovanské "serda, serd-" má původ v indoevropském "kerd" = srdce.
[serce (praslovansky); širdis (litevsky); seyr (staroprusky); sirt (arménsky) - typické satemové změny. Ještě lépe je to znát v kentumových jazycích - kír (chetitsky); hárdí (staroíránsky); kardía (řecky); cor (latinsky); haírto (gótsky); heart (anglicky); Herz (německy)]

Čtvrtek
prostě čtvrtý den v týdnu.
Čtrvtý - praslovansky "četvьrtъ" z indoevropského "k'eturto".
[ketvirtas (litevsky); quartus (latinsky); tétartos (řecky); čaturthá (staroíránsky); fiordo (starohornoněmecky) -- vierte (německy)]

Pátek
prostě pátý den v týdnu.
Pátý - praslovansky "petъ" z indoevropského "penk'to-"
[peñktas (litevsky); quintus (latinsky); péntos (řecky); fimfto (starohornoněmecky) -- fünfte (německy)]
Zajímavým příbuzným slovem je i "pěst" (praslovansky "pestъ", indoevropsky "penk'sti") - ve významu "spojených pět prstů".

Sobota
všeslovanský výraz převzatý v počátcích křesťanství z lat. "sabbata, sabbatum" <-- řec. "sábbaton" <-- hebrejského "šabbath" (= odpočívat) <-- aramejského "šabbeta" (= den odpočinku = NEDĚLE)
[stejného původu, tj. odvozeno od lat. "sabbata, sabbatum" jsou i něm. "Samstag" a francouzské "samedi"]

Neděle
všeslovanské slovo s významem "ne-dílo, nekoná se žádné dílo, nepracuje se". Ve východoslovanských jazycích je "nedělja" také výrazem pro "týden", což je dost zajímavé (že by se nedělalo celý týden?).





© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info