Návštěva přišla nečekaně, když jsem v podvinském potůčku fotil žabince. Neohlásila se, takže nezbylo, když si už tak oblíbila můj fotobaťoh Lowepro Trekker Classic, než abych fotil z ruky. Nebaťohové fotky objektivem 24-105 (ISO 100, f/7.1, exp. čas 1/125 s) a baťohové fotky teleobjektivem 100-400 bez mezikroužků (ISO 800, f/5.6, exp. čas 1/4000 s). Možná se zeptáte, proč tak krátký čas, inu proto, že jsem chtěl vážku "zmrazit" v letu, ale nepovedlo se, byla rychlejší než já. Výsledek - fotky nic moc, ale bylo to poprvé, co jsem nejen fotil, ale vůbec viděl, vážku v Praze a to přece stojí za zaznamenání.






Za jedním uměleckým artefaktem, který vypadá jeko reklama na provaznictví







hned vedle lanového centra je ve stínu pod vysokými stromy potůček brčálníček



kam se spolu se všelijakou vodní žouželí



chodí na slunko vyhřívat jedna zrzavá vážka.



Občas se spolu s dalšími vážkami proletí, aby dostála pověsti o přelétavosti vážek.





Vlastně jsem šel fotit Etnofestival a lidi na něm, neměl jsem ani makroobjektiv, ani stativ, ale vážku jsem vyfotit musel, protože co jsem živ, jsem žádnou v Praze neviděl.



Honem jsem rozhodil fotobaťoh, nasadil jiný objektiv a fotil z ruky. Marně, kámen, kam se vážka létala slunit byl moc daleko i pro teleobjektiv.



Za chvíli se ale dostal do stínu.



Vážka vyslyšela má přání a usadila se mi u nohou. Zalíbil se jí můj rozhozený fotobaťoh. Poposedávala na něm, vracela se po každém vzletu a pózovala jako pravá modelka.











A takhle říkají vážky "Ahoj"!





© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info