Zoologická zahrada


ZOO, jak jsem ji poznal v době svého dětství a dnešní ZOO, tak to jsou dva rozdílné světy. Pavilony z 30. až 50. let dožily a velká povodeň z roku 2002 také vykonala své. Komisní, zamřížované a šedivé prostředí se pomalu mění v bezbariérové expozice holandského typu. A to je dobře.

Nebylo lehké udělat si obrázek o tom, jaké domy v ZOO ještě nebo už stojí, nicméně pokusil jsem se o to a nafotil, co se dalo. Výčet asi není, přes veškerou mou snahu, úplný, už třeba proto, že internetové stránky samotné ZOO se z tohoto hlediska zastavily na stavu asi před dvěma roky. Čas i povodeň od té doby leccos změnily.

Obzvlášť, jako autora stránek o kubistické Praze, mě zajímalo, jak dnes vypadají známé Gočárovy kubistické domky. Musím říci, že stav těchto jediných dvou dřevěných kubistických domů na světě, je mým jediným zklamáním z dnešní ZOO. Doufám, že pro tyto dva domky, které svým architektonickým významem předčí kteroukoliv jinou stavbu v ZOO, včetně těch nejnovějších pavilónů, najde ZOO vhodné uplatnění dříve, než oba domky definitivně spadnou.


Trojský zámek


Barokní zámek, vlastně vila italského typu, která dala Troji jméno. Dlouho stál v neutěšeném stavu, teprve postupné rekonstrukce zámku a jeho zahrady prováděné postupně od sedmdesátých let 20. století z něj udělaly dnešního krasavce.

Dnes je zámek součástí Galerie hlavního města Prahy se stálou expozicí českých malířů 19. století a české plastiky 20. století. Součástí zámku bývala i vinice sv. Kláry, která dnes připadla Pražské botanické zahradě. Nicméně spojitost není zcela přetrhána - každoročně na podzim se na zámku pořádají slavnosti vinobraní.

Takže, až se jednou budete chtít trochu povznést, hajdy do Troje, projděte si napřed zámeckou zahradu, poté vyšplhejte po barokním schodišti na jižní terasu zámku a pokochejte se výhledem na trojskou kotlinu. Když budete hodní, uvidíte i Hradčana (což byl ostatně i prvotní záměr hraběte ze Šternberka. Nejenže chtěl vidět na Hradčany, ale také chtěl, aby jeho zámek byl vidět z Hradčan - asi aby se na něj u dvora nezapomělo).


Botanická zahrada


Praha má dvě botanické zahrady, což je tak akorát. Ta zdejší patří městu, druhá Karlově univerzitě. Ta zdejší je větší, pestřejší a snad i hezčí. A hlavně - přírodnější. Patří k ní vinice sv. Kláry, louky nad ní, tři chráněné přírodní památky ležících na jižních stráních nad Vltavou, přírodní rezervace Podhoří a nahoře na bohnické pláni pár lesíků a Archeopark.

Mám dojem, že tu v Troji pomalu ale jistě vzrůstá zoologické zahradě tvrdá konkurence. Tedy v tom smyslu, že až zase nějaká ta Helenka pojede do Prahy, tak už třeba už nejen do ZOO, ale i do BOTA. Nevěříte? Tak se sem přijďte podívat, někdy na jaře.


Trojské usedlosti


Když Karel IV. nakázal kolem Prahy vysázet do vzdálenosti tří mil vinice, netušil asi, že kromě Nového Města dává Praze na pět století dopředu základní body osídlení a hospodaření této oblasti. Z viničných lisů se postupně stávala hospodářství, usedlosti. Každá stála obklopena svými poli do té doby, dokud je nezastihlo město. V městské zástavbě většina z nich zanikla, v lepším případě po nich zůstalo jen jméno. Řada usedlostí však přežívá i ve městě, buď přestavěna na různé zámečky či letohrádky, nebo jako historická dekorace. V severozápadních částech Prahy tvoří přežívající usedlosti pruh od Jinonic přes Motol, Košíře, Smíchov, Břevnov, Střešovice a Vokovice do Šárky a Dejvic, Lysolají a Suchdola a odtud přes Vltavu do Troje, Libně, Vysočan a Proseka.

Troja, úzký pruh území mezi Vltavou a pobřežními svahy, nebyla nikdy vhodná pro velkoplošnou zástavbu, což pro ni mělo tři důsledky. Městská zástavba sem přišla později, má vilový charakter a Troji zůstala zachována většina jejích usedlostí. Vavrouška sice zanikla, ale Jabloňka byla přestavěna na zámeček, Popelářka sloužila jako ovocnářský výzkumný ústav, přestavěná Kovárna se stala součástí obytného souboru, Kazanka slouží pro reprezentační účely, Černohouska je součástí ZOO, v Havránce, Bosně, Sklenářce, Hrachovce, Salabce a Pazderce se dodnes bydlí. Bez usedlostí by Troja nebyla Trojou, jsou její důstojnou a důležitou součástí.


Havránka, Rybáře a Sádky

Usedlost Havránka dala jméno nejen slavné vile, která na jejím území vznikla a ve které na čas bydlel i spisovatel Svatopluk Čech, ale i potůčku, ulici a dvěma částem přírodní památky, které leží na svazích nad ní. Horní z nich obsadilo vzácné rostlinné společenstvo, spodní tvoří koryto bývalého potoka, na kterém naši předci vybudovali haltýře, dřevěné sádky na ryby. Tyto sádky zase daly název ulici a komplexu nových budov, které u této ulice stojí na ploše, po které před její terénní úpravou a navýšením protékalo jedno z ramen Vltavy a oddělovalo tak od Troji Trojský ostrov. Na něm zase stávala osada Rybáře, snad zbytečně zbouraná při stavbě betonové lávky na Císařský ostrov. V osadě zase žili rybáři, kteří lovili ryby a skladovali je v haltýřích na Havránce. A tím se kruh uzavírá.

Dnes je tato část Troji velmi pěknou obytnou zónkou, ve kterém se ve správném poměru mísí historické stavby, jejich rekonstrukce a vily z různých období 20. století a novostavby. Cukrárna nebo hospůdka na Kovárně zve k pozezení - třeba po procházce Stromovkou (Královskou oborou), Císařským ostrovem a zahradou Trojského zámku.


Trojské vily


Jak už jsem naznačil, je Troja tak trochu vynuceně vilovou čtvrtí. Osou její vilové části jsou dvě ulice - Trojská a Nad Kazankou. Najdete tu vily a rodinné domy ze všech dekád 20. století, postavené v noblesních historizujících slozích, účelovém funkcionalismu nebo jeho postmoderních variantách. Troji to sluší a Praze to - vedle vilových čtvrtí v Bubenči (třeba Slavíčkově ulici), na Babě, pod Vinohradskou vodárnou nebo třeba strašnické Vilové ulici, dělá také dobře.

Někdy mám pocit, že to Trojané s těmi vilami tak trochu přehánějí, ale právě tady to prostě jinak nelze. Vždyť kam jinak se tu dá umístit třeba mateřská školka, než do jedné extravagantní vily.


Jabloňka, Popelářka a Na rybárně


Jabloňka je skalnatý ostroh vražený mezi Vltavu a údolí Nad Trojou. Odedávna se po něm šplhala cesta od vltavského brodu, kterou se ubírali poutníci na Mělnicko a dále do východních Čech na Moravu. Kopec i cesta dostaly svá jména v 19. století. Jabloňka, jejíž starší název je Černá skála, podle ovocnářského ústavu, jehož výzkumné sady rostly na jejích jižních svazích. Strmou cestu museli lidé zpevnit, protože se příliš často stávala neschůdnou a pak ji nazvali Dlážděnkou. Dlažbou, nevím jestli dobovou, je vybavena dodnes. V horním konci, už na území Kobylis, ji provází řada starých řadových domků.

Na vrcholku kopce, jehož jižní svahy patří k přírodní památce Jabloňka, stojí zámeček, původně usedlost, nazvaný, jak jinak, Jabloňka. Je tu i řada jiných staveb, převážně provizorních nebo zahrádkových, které jako celek působí trochu neučesaně.

Pod západním svahem Jabloňky stojí stará usedlost Popelářka. Bývala jádrem známého ovocnářského výzkumného ústavu, který dlouho vedl syn Boženy Němcové Josef. Po zrušení Pomologického ústavu byl na jeho pozemcích postaven jiný, Elektrotechnický zkušební ústav.

Od ústavu směrem na východ, ke Kozlovce a Pelc-Tyrolce, stojí řada vil nazývaných podle jedné z nich " Na Rybárně". Posledné z nich stojí, trochu odděleně od ostatní vil, téměř v areálu koleje 17. listopadu. Vily stávaly podél vltavského ramene, které od pevniny oddělovalo Holešovický ostrov. Rameno bylo postupně v průběhu 20. století zasypáno a stala se z něj Povltavská ulice.


Podhoří


Nejzápadnější částí Troje je Podhoří. Svoje jméno získalo podle toho, že leží také v nejužší části, kde se pobřežní skály již téměř natlačily k Vltavě. V úzkém prostoru pod skalami leží kromě několika statků, zahrádek a vinné sklepy, pár zajímavých vil a ve svahu kaple sv. Václava. Skála sama je vyhlášena stejnojmennou přírodní rezervací a nahoře na skále je archelogogické naleziště, které je dnes jako Archeopark součástí botanické zahrady.


Chráněná přírodní území


Podrobný popis všech chráněných přírodních území v Trojské kotlině najdete, společně se spoustou báječných obrázků, na stránkách 01/30. základní organizace Českého svazu ochránců přírody "Troja", které osobně považuji za vůbec nejlepší internetové stránky, které kdy byly stvořeny o nějaké části Prahy. Nechci být špatným epigonem - opisovačem, proto vás, pokud vás trojská přírodní chráněná území zajímají, odkazuji na tyto krásné stránky.


Troja v Praze 8

Troja tak, jak jsem vám ji pokusil představit, nekončí. Pokračuje dále do Prahy 8, směrem k Bohnicím, kde na jejím katastru leží část sídliště Bohnice (okolí obchodních středisek Nisa a Krakov) a archeologické naleziště, jež je dnes pod názvem Archeopark součástí Pražské botanické zahrady.

V oblasti Šutky a Písečné přechází Troja nenápadně do Kobylis. Je to také hezký kousek území, ke kterému mj. patří i přírodní památka Velká skála. Někde tady stávala i zaniklá usedlost Vavrouška.



Posledním z mého hlediska málo probádaným územín je údolí, které svírá severní úbočí Jabloňky s jižním svahem, kterému se říká Nad Trojou a na kterém také leží přírodní památka Trojská. Pražané ho převážně znaji jen jako tramvajovou zkratku, kterou vyjedou od Vltavy nahoru ke Stírce - ale to už jsme v Libni.

Jednou se snad k těmto územím dostanu a projdu je podrobněji, zatím se musíte spokojit s tím, na co odkazují linky na této stránce.

U Vltavy


Za samostatný okrsek se v případě Troje dá považovat i Vltava. Jen tak pro představu se podívejte na pár obrázků.

 

 
© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info
Aktualizováno 2.1.2006