alt


Průchod valem je vlastně tunel, který spojuje obě části Jeleního příkopu, tj. Dolní a Horní Jelení příkop.

Původní poměrně široké údolí mezi Opyšem (vrchem Pražského hradu) a vrchem Letnou bylo postupně zužováno. V 15. století vznikl systém opevňování hradu středověkými hradbami. Bílá věž, Daliborka a hradby na severní straně hradu mají své základy právě v tomto údolí. K systému opevnění patřil i původně dřevěný most přes údolí, který v případě ohrožení hradu od severu stačilo spálit.

alt

alt

alt

Další rozsáhlé změny přinesl do Jeleního příkopu rok 1541, ve kterém došlo k velkému požáru Hradčan a Malé Strany. Při likvidaci stavebního odpadu po tomto požáru bylo zcela zasypáno údolí mezi Opyšem a kopcem Strahov, tedy plocha, na které dnes stojí nejnovější "Plečnikovo" hradní nádvoří, zahrada na na Baště a dolní část Hradčanského náměstí, ale nestačilo to, přebytky odpadu byly proto vysypány také do Jeleního příkopu. Stojí na nich mj. severovýchodní část Arcibiskupského paláce. Terén pod ním se musel několikrát zpevňovat, neboť se nepravidelně propadával.

alt

alt

Při výstavbě barokních hradeb (dnes ulice Mariánské hradby) byla naopak část navezeného materiálu odtěžena a využita jako vnitřní zásyp dovnitř cihlami opláštěných barokních hradeb. Pro navážení a lepší vojenské spojení byl v té již dřevěný most ležící na kamenných pilířích (jeden z nich je dnes vidět v postranním výklenku tunelu) stržen a nahrazem zemním valem, který nadlouho rozdělil Jelení příkop na dvě části.


alt

alt


V době prezidentování Václava Havla se začaly vést diskuse o tom, zda a jak prorazit zemní val a opětovně protojit na úrovni dna obě části Jeleního příkopu. Diskuze počítala se všemi možnostmi – od jeho vytěžení (místo cesty na náspu by bylo třeba postavit most), až po zanechání valu v neporušené podobě. Převládl názor, že propojení Horního a Dolního Jeleního příkopu je žádoucí. Projekt vypracoval architekt Josef Pleskot v rámci úprav celého Jeleního příkopu, které kromě tunelu obsahovaly mj. cestu z Opyše do Dolního Jeleního příkopu a proutěnou stezku v Horním Jelením příkopu.


alt

Tunel, otevřený pro veřejnost v roce 2002, je 83 m dlouhý, podlaha je v polovině šířky pokryta pochozími kovovými rošty pod nimiž protéká potok Brusnice, takže voda je v tunelu přítomná opticky i akusticky. Přitom si průchod zachovává průchodnost v plné své šířce. Snaha o odstranění klaustrofobických pocitů návštěvníků dala tunelu eliptický tvar, okrouhlý prostor nikde nezačíná a ani nekončí a nedává tak možnost opticky odhadnout rozměry. Vnitřní povrch tunelu tvoří cihly . Zdění prováděli havíři, kteří pomáhali razit tunel, neboť zedníkům se to zdálo neproveditelné.

Štola byla ražena ve dvou etapách - nejprve horní část (kalota), následně spodní část a dno. Byla použita nová rakouská tunelovací metoda. V průběhu ražby byla bourána zděná konstrukce tereziánské štoly, která odváděla vodu Brusnice. Nosná konstrukce štoly je jednovrstvá, bez izolace a tvoří ji stříkaný beton vyztužený ocelovými prvky. Vnitřní, nenosná, podhledová klenba byla vyzděna z pálených cihel ukládaných netypicky na výšku.


alt

alt

alt


Objednatel

Správa Pražského hradu

Investor
VIZE 97 Dagmar a Václava Havlových
Správa Pražského hradu

Projektant
AP Atelier - Křístek, Trčka a spol., s. r. o.
Metroprojekt, a. s.

Dodavatel
Divize 5, Metrostav a. s.
Na Zatlance 1350/13, 150 00 Praha 5

Doba výstavby
04/2001-08/2002