První část seriálu o ropuchách obecných žijící v Kinského zahradě na Petříně.

 

 

 

Téměř uprostřed Prahy a ještě k tomu na prudkých svazích Kinského zahrady na Petříně žije již desítky let naše největší žába ropucha obecná. Právě v této době se ropuchy páří a kladou vajíčka do dvou vodních ploch, které zajišťují přežití této zákonem chráněné žáby v těchto místech.

Na několika dalších fotografiích se pojďme podívat na tento významný okamžik v životě ropuch.

 

 

 

 

 

 

Jak se ropucha obecná na svahy Kinské zahrady dostala, mě známo prozatím není. Je možné, že zde žila již dávno. A to přesto, že na starých rytinách jsou jižní stráně Petřína nad obcí Smíchovem holé a suchopárné. Protože zde však i v těchto časech zde vyvěrala spousta pramenů, je možné, že podmínky pro existenci zde ropuchy měly již dlouho předtím, než šlechtický rod Kinských začal budovat svou zahradu. Od počátku budování zahrady se využívaly prameny a štolová voda k napájení jezírek, které jsou zde dodnes. Je také možné, že se ropucha dostala do zahrady až po jejím vzniku, možná sem byla i uměle vysazena. Pravda je, že všichni žijící pamětníci si žáby v Kinského zahradě pamatují a tak je ropucha vedle roháčů a česneku podivného minimálně několik desetiletí jednou z rarit této části Petřína.

 

 

 

Možná se vám zdají tyto žáby odporné. Do přírody ale patří a jsou mimo jiné i velice užitečné, protože se často živí různými škůdci. Většinu roku jsou téměř neviditelné, přes den jsou ukryty a na lov vyráží v noci. Žijí přitom i daleko od vody, na jaře k vodním zdrojům migrují a prožívají zde své milostné rituály. Instinktivně se ropuchy vrací k té vodě, ze které sami před lety vyšly proměněné z pulců na malé žabičky. Pod hladinu tůněk a jezírek kladou řetízky vajíček a zakládají tak novou populaci. Z vajíček se vylíhnou do dvou týdnů pulci, kteří se sami většinou v červnu dokončí proměnu v žáby a opustí svou vodní kolébku hledající si úkryt na pevné zemi.

 

 

 

V této době ale můžeme vidět spousty dospělých žab na březích, na hladině i pod hladinou vody. Menší samečci se pevně přichytí k samičce na záda a protože samečků je více, než samiček, vzniká mezi nimi nelítostný boj o možnost oplodnit vajíčka. Jak je vidět, někdy se o samičku dělí i dva samečci. Samička vypouští vajíčka, která samečci oplodňují.

 

 

 

Tento sameček uchycený na zádech samičky se ubránil dorážejícímu se druhému samečkovi. Ten nyní sleduje svého úspěšnějšího kolegu. Na kameni je vidět „gordický uzel“ nakladených vajíček.

 

 

 

V Kinského zahradě ropuchy přežívají především díky dvou jezírkům, kterým petřínští zahradníci říkají podle soch, které jsou v nich umístěné. Horní a větší jezírko Lachtan je pro vývoj ropuchy příznivější a většinou zde dochází k přeměně pulců do žabiček, které se potom dají najít stovky metrů od tohoto jezírka. Spodní a menší jezírko Herkules je méně příznivý a pulci zde často nedorostou do konečného stádia. Obě jezírka jsou napájené poměrně studenou štolovou vodou, která může měnit své složení a bývá často i znečišťována. Je tedy otázkou, jaký bude další osud ropuch v Kinské zahradě. Jezírka jsou malá a udržení podmínek pro zdárný vývoj ropuch je složitý. I malá změna může vést k likvidaci jednoho ročníku pulců a několik takových nepříznivých roků za sebou povede k úplné likvidaci této žáby v této lokalitě. V minulých letech došlo díky stavební činnosti a rekonstrukcím, kterým se nevyhnuly ani zmíněná jezírka, k zmenšení populace žab. Minulý rok byl naopak úspěšný a v polovině června se kameny břehů jezírka Lachtan hemžila malými žabičkami.

 

 

 

 

 

A tak doufám, že i v tomto roce se setkáme s podobnou hojností a že tento seriál o ropuše obecné v Kinského zahradě bude mít pokračování o pulcích a o žabkách vylézající z vody na zem.

 

 




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info