Poznámka: Autoři jsou považováni a nazýváni autory ať už se jedná o autorky či autory.


Příspěvek číslo 1:


1: Absolutně nechápu, co tím chtěl autor říct. Vypadá to jako zápisky z nějakého deníku, či co, ale naprosto to nedodržuje danou strukturu ani zásady. To, že se v určitých časových okamžicích něco děje, je v zásadě irelevantní, protože to stejně nedává smysl. Autor se zřejmě snažil o vystižení atmosféry okamžiku, ale evidentně se nesnažil dost. Ono to ani vlastně moc dobře nejde, protože ten okamžik – zde deset minut – je jaksi příliš dlouhý.


2: Abych se k tomu okamžiku ještě vrátil. Takže nabourá auto-přejede ho cyklista (který se při tom ovšem zabije!)-postižený (resp. přejetý) volá domů-tam je přepadení-lupič střílí-postižený se zabije. Tedy po pořádku: to, že mu cyklista přejede nohu a při tom se zabije je absolutní pitomost; postižený volající domů je nejspíše chorý duchem, protože by měl jako první volat sanitku a policii (ve svém a především cyklistově zájmu, neboť to jinak bude neposkytnutí pomoci a tedy paragraf (co když ho tím autem srazil on, že?)) a teprve poté domů; to, že se domů dovolá a jeho žena (pravděpodobně) mu odpoví (sic!); když jsou u nich lupiči je hovadina na entou; to, že se postižený rozhodne zabít, ačkoliv nemá žádné důkazy je další hovadina – čím se asi zabije, že by si rybičkou podřízl krk? Shrnuto podtrženo – spousta nesmyslů a nic z toho. Je to jako stavět pyramidu na špičku a čekat, že na nás nespadne. Nelze stavět na náznacích a „nějak automaticky“ dovozovat události. Ne nadarmo platí pravidlo pušky visící nad krbem. Je nutno si ovšem uvědomit, že platí obousměrně! Tedy střílíme, pokud máme z čeho…


3: Jazyk a gramatika. Obojí na strašlivé úrovni. Autor evidentně neví, jak v textovém editoru zapnout kontrolu pravopisu a když ví, tak ji bezostyšně ignoruje. Stejně jako základní gramatická pravidla. Jak jinak si lze vysvětlit skvosty typu galagie místo galaxie, holení místo holenní, sténavími místo sténavými nebo známí vesmír místo známý vesmír.


4: Vyvrcholení. Tak to je taky kapitola sama pro sebe. Dozvídáme se, že je to vlastně hra a kdosi hraje proti sobě. Abych použil onoho pravidla – Střílíme, ovšem nikoliv z pušky, ale z raketometu (o němž nám ale nikdo nic ani v nejmenším nenaznačil) a pro jistotu srovnáme se zemí celý dům (to kdyby někdo chtěl pátrat po tom, kde jsme ho vzali). Shrnuto podtrženo – vyvrcholením jsme „zabili“ celý příběh. Totálně.


Dále již k tomuto nemám co říct. Prostě proto, že není CO říct. Pokud to autor myslel vážně, měl by si příště raději po sobě své dílo přečíst a zvážit, jestli není lepší jej poslat do datového pekla. Protože toto nikam jinam nepatří. Žádný nápad, mizerné provedení, žádná pointa.


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

0

/

10

Děj

0

/

10

Zápletka

0

/

10

Rozuzlení

0

/

10

Styl

0

/

10

Celková invence

0

/

5

Celkem

0

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

0

/

10

Popisy

0

/

10

Členění

0

/

10

Aspekty žánru

0

/

5

Dodržení tématu (je-li)

0

/

5

Celkem

0

/

40





Bonusové body





0

/

5





Celkové hodnocení

0

/

100


Příspěvek číslo 2:


Zajímavé téma, zajímavé pojetí. I když, jak se to vezme.


1: Fakta, respektive faktické připomínky. Země má tzv. systém včasné výstrahy – síť pozemních observatořích pátrajících po tělesech v blízkosti Země a po případných kolizních tělesech ve vzdálenější oblasti. Pravděpodobnost, že by jí takový „balvan“ (což při průměru 1,6 km je už docela solidní asteroid) unikl je velmi nízká, i když rozhodně ne nulová. Ať tak či onak, rozhodně by si ho někdo všiml dříve než ve vzdálenosti cca 15 000 km od Země (uvažujeme-li průměrnou rychlost 25 km/s). Stejně tak by bylo poměrně brzy jasné i jeho složení – metody reflektanční spektroskopie zvládají určit přibližné složení těles i v pásu asteroidů. Důležitá faktická poznámka: z jednoho bodu (což je v podstatě velmi krátké pozorování v řádu X minut) nelze spolehlivě určit kontaktní oblast, neboť nelze dost dobře spočítat trajektorii tělesa. K tomu je zapotřebí znát více bodů jeho trajektorie nebo mít alepsoň více měření z různých míst pro triangulaci. Takže po prvním kontaktu tvrdit, že někomu spadne na hlavu, je přinejmenším nepřesné. Stejné je to s velikostí kráteru, energií a postimpaktními efekty. Existují sice vzorce, podle nichž lze určité parametry spočítat, ale tvrdit, že kráter bude mít 42,7 km je jako věštit z křišťálové koule výsledky parlamentních voleb. Pokud by to skutečně byl Fe-Ni meteorit o průměru cca 1,6 km, dopadl by s Ek přibližně 6E21 J, což je velmi přibližně 40E6 Mt TNT a pokud by vytvořil prostý impaktní kráter, ten by měřil přibližně 21 km. S velkou pravděpodobností by ale vytvořil komplexní strukturu mnohem větších rozměrů. Vezmeme-li v úvahu, že největší vodíkové bomby dosahovaly ekvivalentu X0 Mt, potřebovalo by jich lidstvo k „vyrovnání“ síly dopadu mnoho set tisíc! Tedy rozhodně by nevybuchla polovina světového nukleárního arzenálu. Nutno ještě podotknout, že následné efekty by byly mnohem ničivější, než si dovede člověk na základě výbuchů atomových bomb představit. Teplo uvolněné při dopadu postačuje k tomu, aby se asteroid během okamžiku vypařil, tedy mnoha set tisíc stupňů. Následná postexplozivní tlaková vlna šířící se do okolí rychlostí několika machů je schopna efektivně zarovnávat povrch spolu s abnormální seismickou aktivitou. Tolik k tomu, aby si případný čtenář mohl alespoň představit, jak by taková událost vypadala. Nezdá se mi proto vhodné použití přesných čísel a přesného hodnocení uvedeného v příběhu. Díky tomu to vypadá tak, že autor sice vše nastudoval, ale rozhodl se to podat onou „vědeckou“ formou, místo aby se zaměřil na děsivost nepředstavitelného. Mnohem lépe by do příběhu pasovala jistá neurčitost. Tím, že autor vše na začátku vyjmenoval a vypočetl, dal čtenáři jasně najevo, že to vlastně nemusí číst dál, protože vše už je jasné!


2: Jistá nelogičnost v následujícím ději. Hlavní hrdina telefonuje svým blízkým, aby je varoval. Potud pochopitelné jednání v očekávaní neodvratného. Ale proč se tedy baví (ona) o metru jako způsobu záchrany, pokud, jak je psáno, je také vědec? To přeci nedává smysl. A pokud to má sloužit k vytvoření atmosféry beznaděje, tak to není příliš vhodné. Stejně jako působí amatérsky ono rozjímání nad tím, co kdo kde kdy udělal špatně. Tak, jak je to napsáno, to působí násilným vložením, násilnou vatou v místech, kde jakoby již není o čem mluvit ale přitom toho lze ještě tolik říct!


3: Jazyk a gramatika. Tak za prvé – do takovéhoto textu nepatří smajlíky. Smajlíky si můžete dělat kdekoliv, jen tady ne. Jednak se to nehodí, jednak tím dáváte najevo jistou infantilnost a především je to nepovolený prvek. Za druhé – autor by se měl naučit dělit text do řádků, odstavců a navazujících částí. Týká se to především rozhovorů. Text poté působí přehlednějším dojmem a vhodné sekání textu zvyšuje gradaci a vede čtenáře k určitému cíli.


4: Vyvrcholení. Pokud asteroid už skutečně dopadl, tak opravdu není co řešit, natož pak psát. Na to pozor! Takže by bylo mnohem lepší ukončit příběh nikoliv deus ex machina, ale tak, že bude naprosto jasné, co se stalo. Nejlépe přerušením a trojtečkou na závěr někde v nejnapínavější scéně. Takhle to je jen a jen vědecký styl – přiletěl, dopadl, zahubil. Nic víc, nic míň. Shrnuto podtrženo – také zde závěr v podstatě zabíjí celý příběh.


Dalo by k tomuto příběhu říct ještě mnohé, ale bylo by to jen zbytečné plácání do větru. Co je jednou napsané, nedá se vzít zpět. Autor měl dobrý nápad, jen to pojetí se trochu – obrátilo na špatnou kolej. Bylo by mnohem lepší, kdyby pracoval s onou děsivostí nepředstavitelného v kontrastu s psychologií postav vystavených takovému stresu.


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

9

/

10

Děj

7

/

10

Zápletka

4

/

10

Rozuzlení

4

/

10

Styl

6

/

10

Celková invence

2

/

5

Celkem

32

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

5

/

10

Popisy

5

/

10

Členění

1

/

10

Aspekty žánru

4

/

5

Dodržení tématu (je-li)

4

/

5

Celkem

19

/

40





Bonusové body





0

/

5





Celkové hodnocení

51

/

100


Příspěvek číslo 3:


1: Tak tady je také obtížné určit, co tím chtěl autor říct. Opět to vypadá jako nějaký deník, či něčí zápisky z cest, tentokráte ovšem pojaté trochu lepší formou. Jak se dá z úvodu vyčíst, autor bude sledovat cestu někoho někam (a pravděpodobně také s něčím); což je oblíbený námět mnoha tuctových fantasy, které jsou jen prostým tlacháním o ničem. O tom ostatně svědčí i uvedené „vysvětlivky“, které mají ze čtenáře udělat blbce, který neví která bije. Jak ale z dalšího textu vyplyne, nejedná se o ono klasické schéma a i ony vysvětlivky tam jsou odůvodněně (ostatně jako v některých jiných knihách, že). Na jednu stranu je to dobře – není to další tuctový škvár, což je ke cti autora, na druhou stranu je to ale také špatně, protože mnoho čtenářů usuzuje podle prvních vět a ti tady tedy rozhodně dostanou jasné informace, co že je to čeká. Struktura děje je na první, ale i na druhý pohled opravdu složitá a obtížná – v některých fázích čtenář jaksi netuší, kudy kam. Je to dáno především používáním cizích slov, která děj do značné míry komplikují. Pokud se ale čtenář doslova prohryže těmito strukturami, vyvstane před ním poměrně jednoduchá, ale o to napínavější kostra příběhu – hlavní hrdinku pronásleduje její bývalý přítel (což by tedy jeden nečekal – ovšem onen přítel evidentně není! člověk a vlastně ani nevíme, jestli i hrdinka je člověkem) – nevíme bohužel proč, ani nevíme, co je jejím skutečným cílem. Autor to vše popisuje z pohledu hrdinky, takže spoustu informací neznáme, respektive je nezná ona, což činí příběh sice napínavějším, ale také poměrně jednotvárným. Chybou je, že tohoto autor nevyužil, aby se podrobněji zabýval její psychologií – bylo by rozhodně zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí její myšlenky s rostoucím nebezpečím. Je zde sice několik snah o zpestření děje určitými emoce-navozujícími scénami, ale těch je poskrovnu. Teprve v druhé části, respektive skoro ke konci, dostává děj konečně tolik kýžený spád. Hrdinka se nevyhne konfrontaci s nepřítelem. Ovšem ani zde se toho čtenář moc nedozví, protože autor preferoval akci před povídáním, takže lze jen domýšlet a spekulovat.


2: Nelogičnost některých pasáží. Zdá se to jako problém, ale po několikerém přečtení čtenář zjistí, že to, co se zdá být nelogické, vlastně může být naprosto logické. Příběh se evidentně odehrává v jiném světě, respektive světě trochu jiných fyzikálních zákonů a tak je setsakra obtížné odhalit, co je ještě možné a co už opravdu ne. Do značné míry tomu také nahrává skutečnost, že se nejedná o svět lidský, takže poměřovat jej lidskými měřítky je jaksi – problematické. Přesto je zde několik evidentně nelogických pasáží. V úvodu je řečeno, že nebezpečí číhá takřka úplně všude. V džungli je tedy jistě spousta predátorů, ale kromě hada na hrdinku žádný nezaútočí. V noci je nebezpečné se pohybovat – to dokládá scéna s honícími se predátory na pozadí měsíce. Přesto jde hrdinka poslední díl své cesty v noci a krev z ní teče proudem – ale na potvoru není nikde poblíž ani jeden predátor!


3: Jazyk a gramatika. Budiž autorovi ke cti, že v textu nejsou prakticky žádné chyby. Členění do odstavců je také v pořádku, i když místy se zdá, že je text rozdělen násilím, respektive že něco bylo přidáno či naopak ubráno. Problém cizích slov byl zmíněn výše, jen dodám, že by nebylo na škodu případné vysvětlení i jiných slov, u nichž vysvětlivky chybí ( či je to chyba nebo záměr).


4: Vyvrcholení. Řekl bych, že někomu může připadat rozplizlé, roztažené do nekonečna a ztrácející dech s blížícím se koncem. Pokud ovšem čtenář získá jakousi představu světa příběhu a pochopí (alespoň trochu); co se autor snažil sdělit, je ono vyvrcholení dovedeno do mistrné vývrtky – kde ovšem pomyslnému letounu příběhu upadnou křídla a to se zřítí k zemi. Takový nutně musí být pocit po přečtení poslední věty. Něco tomu konci prostě chybí – nedokážu říct co, ale cítím, že něco tomu opravdu chybí.


Závěrečné shrnutí je poměrně problematické. Zdá se, jako by autor věděl více, než kolik napsal, že si s čtenářem hraje hru otázek a odpovědí a v této hře mistrně podvádí. Na druhou stranu je třeba říct, že je to příběh z jiného světa (myšleno doslova a do písmene) a tudíž klade na čtenáře značné nároky. Stejně jako například příběhy H.P.Lovecrafta, jehož inspirace je v tomto příběhu místy patrná. Zásadní chybou je nerozpracovanost psychologie postav. Omlouvat to jejich nelidskostí je zbabělé přiznávání neschopnosti něco takového vymyslet a napsat.


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

9

/

10

Děj

6

/

10

Zápletka

6

/

10

Rozuzlení

4

/

10

Styl

6

/

10

Celková invence

5

/

5

Celkem

36

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

9

/

10

Popisy

9

/

10

Členění

8

/

10

Aspekty žánru

5

/

5

Dodržení tématu (je-li)

1

/

5

Celkem

32

/

40





Bonusové body





5

/

5





Celkové hodnocení

73

/

100


Příspěvek číslo 4:


1: Je obtížné určit styl tohoto útvaru, neboť nesplňuje ani jedno z kritérií do zařazení k obvyklým literárním útvarům. Opět se zdá, že čteme z jakéhosi deníku či sledujeme něčí vzpomínky. Bohužel, celé dílo je natolik krátké, že ať už je to cokoliv, je příliš málo času a prostoru rozvést jakýkoliv děj. Neříkám, že je to špatně, jen konstatuji. Aréna, v níž hrají hráči děsivou hru se Smrtí, jež nikdy neprohrává, je zajímavý a svým způsobem i výjimečný nápad. Autor sice nemá k dispozici příliš mnoho prostoru k vytvoření překvapivé zápletky a ještě překvapivější pointy, ale o to má více prostoru pro psychologii postav. Jen si to představte – hrdinové znavení životem, protřelí bojovníci jež dokáže porazit jediný nepřítel – Smrt. Kdo z nich by nevyužil té šance, jež se naskýtá? Autor nejspíše uvažoval stejně, jenže zůstalo jen u té úvahy. Psychologie postav rovná se nule, nečekaná zápletka též a pointa? Ta pro jistotu chybí. A to má autor k dispozici vynikající repertoár postav! Všemocného a sebevědomého čaroděje, ženu, jejíž krása a marnivost je přednější jejího života, feťáka žijícího ve snech mimo realitu a hazardéra, jenž spoléhá na vrtkavou štěstěnu osudu. Přesto nedokáže toto pestré spektrum využít – čtenář se pouze dozví, že jsou to, čím jsou. Z pohledu čtenáře a vývoje děje je vlastně úplně jedno, čím jsou, pro Smrt jsou si všichni rovni. Mohl by to klidně být bankovní úředník, šlapka, mafián a mladý intelektuál. Nic by se nezměnilo. A to je chyba.


2: Struktura děje. Tak to je taky kapitola sama pro sebe. Autor skáče od jednoho okamžiku k druhému bez zjevné uspořádanosti. Budiž, i to může mít svůj smysl – pokud je ovšem každý ten okamžik vyplněn množstvím informací a vjemů udržujících čtenáře v napětí a pozornosti. Zde to jsou ovšem velké skoky do ještě většího vzduchoprázdna. Tu se dozvíme něco z minulosti (?); tu z přítomnosti, tu trocha emocí (snad). Dost málo na to, aby si z toho čtenář udělal alespoň matný obraz. Bohužel však dost na to, aby to působilo rušivě.


3: Jazyk a gramatika. Celkem v pořádku až na pár chyb. Členění do jednotlivých statí oddělených hvězdičkou jen přispívá k rozházenosti a neuspořádanosti.


4: Vyvrcholení. Asi se nebude nikdo moc divit, když řeknu, že vlastně žádné ani není. Jak se říká – kde nic není, ani smrt nebere. Z kontextu je jasné, že tady Smrt vezme všechny, otázkou je jen koho dříve a koho později. Proto ani nepřekvapí, že se autor alespoň snaží do poslední chvíle mlžit, kdo (možná) zbude. To je jediná pointa příběhu – nedozvíte se, jestli je to ta fiflena nebo ten hazardér. Prostě někdo. Ono je to vlastně úplně jedno, protože nikdo v tom příběhu nemá žádný zvláštní význam, jak jsem již řekl dříve. Nezbývá než konstatovat: další zabitý příběh. I když – ono ani není co zabíjet…


Závěrečné shrnutí lze vyjádřit jednou větou: zajímavý (a dobrý) nápad, bohužel provedení naprosto neadekvátní nápadu. Další adept na cestu do datového pekla.


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

9

/

10

Děj

4

/

10

Zápletka

2

/

10

Rozuzlení

2

/

10

Styl

3

/

10

Celková invence

1

/

5

Celkem

21

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

8

/

10

Popisy

5

/

10

Členění

2

/

10

Aspekty žánru

2

/

5

Dodržení tématu (je-li)

2

/

5

Celkem

19

/

40





Bonusové body






/

5





Celkové hodnocení

40

/

100


Příspěvek číslo 5:


1-4: Zde musím přiznat, že hodnotit poezii je jaksi nad mé síly, takže to všechno shrnu do jednoho odstavce. Když jsem si přečetl onu báseň, první, co mě zarazilo, byl její název. Ano, volba – v jistém slova smyslu. I tak by se to dalo chápat. Mně po přečtení okamžitě napadl mnohem výstižnější název: Memento Mori. Pokud znáte významy tohoto spojení, zajisté pochopíte. Autor si dal tu práci, aby poskládal jednotlivé obrazové střípky, z nichž vystavěl mozaiku podoby hlavního hrdiny celé básně, navíc složenou v mnoha rovinách významu. Mnohé sloky lze vnímat jak v materiálním, tak v duchovním smyslu, autor nastiňuje otázku existence lidské entity ve společnosti, existenci jedince, který do této společnosti nezapadá, který je něčím zvláštní. Zároveň dává čtenáři jakési rozhřešení, jakýsi návod na cestu za slibem pochopení, za slibem cesty do světa, v němž existuje nekonečná volnost a svoboda. Seznamuje čtenáře do jisté míry se smrtí, s životem po smrti a se světem, který leží tam daleko za světlem. Dalo by se říct, že je to něco jako velké putování – na začátku se dozvíme, že hrdina již zná tento svět, že tam (snad) byl a že se touží vrátit, uprostřed se mu dostává slibů, svádí boj se skutečným světem, který jej drží vně onoho snového světa a na konci se opět vrací zpět do nekonečných mezihvězdných dálav – a symbolicky posílá všechny, kdož mu nerozumí, k čertu.


Shrnutí. Jazyk vytříbený, klad veršů výborný, stejně jako střídání rytmů ve slokách, respektive mezi slokami. Není zde prakticky nic, co bych vytkl. Jen jedna věc. Tato báseň se svým námětem do této soutěže (10/2) jaksi – nehodí…


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

10

/

10

Děj

-

/

-

Zápletka

-

/

-

Rozuzlení

-

/

-

Styl

10

/

10

Celková invence

5

/

5

Celkem

25

/

25





Pomocné hodnocení




Gramatika

10

/

10

Popisy

10

/

10

Členění

10

/

10

Aspekty žánru

5

/

5

Dodržení tématu (je-li)

1

/

5

Celkem

36

/

40





Bonusové body





5

/

5





Celkové hodnocení

66

/

70


Příspěvek číslo 6:


1: Když si čtenář tuto povídku přečte, neodvratně dospěje k závěru, že jí chybí cosi podstatného. Ano. Chybí jí děj. Ač se to zdá neuvěřitelné, je tomu tak. Je to jen prostý popis jakési události a to stylem přišel-viděl-zvítězil. Žádná zápletka. Čtenář se nedozví proč někdo děla to, co dělá, proč je tam, kde je a proč po něm jdou ti, kteří po něm jdou. Nedozví se vůbec nic. Je to jen popis. A aby toho nebylo málo, tak místy ještě poněkud zmatený – to snad aby se čtenář na okamžik zamyslel? Jak jinak totiž vysvětlit některé pasáže…


2: Struktura. Už jsem s tím začal v předchozím odstavci. Takže, hned na začátku – druhý odstavec, čtvrtý řádek: rozkaz zatknout všechny, šestý řádek: při odporu střílet. Tak zatknout nebo je postřílet? Obojí navzájem se sice nevylučuje, ale k čemu vám bude zatčená mrtvola? Třetí odstavec: v prvním odstavci běží několik bloků k univerzitě a je fit, ale stačí pár schodů a je vyřízený. Tak nějak nevím. Buď si předtím píchl nějaké drogy a teď dostal absťák, nebo mu nesvědčí vertikální pohyb… Pátý odstavec, konfrontace s „bohem“: jak může být bůh po deseti tisících letech unavený? Šestý odstavec, vlastně jedna věta: no tak to je logika á la policie ČR. Sedmý odstavec: pokud by se útočník stihl k vojákovi otočit, byl by již pravděpodobně onen voják mrtvý muž. To znamená, že voják by střílel už v okamžiku jeho pohybu a tudíž by ho nestřelil do hrudi. To za prvé a za druhé – na to, aby zasaženému začala z hrudi proudem vytékat krev by ho musel trefit pořádnou zbraní. Což u přepadových komand nepřichází v úvahu.


3: Jazyk a Gramatika. Chybějící nebo nadbytečná interpunkce, špatné pořadí interpunkčních znamének a uvozovek na některých místech.


4: Vyvrcholení. Poslední dvě věty jsou perly samy o sobě. Nepotřebují další komentář.


Shrnuto podtrženo – další smělý adept na cestu do datového pekla. Nápad s konfrontací s bytostí neomezených možností (tedy s „bohem“) je jistojistě zajímavý, tím více s bohem, který je tak trochu podivín. Jenže tak, jak je to napsáno, to vypadá, že tento bůh není nic jiného než infantilní fracek, který, když se mu nepovede bábovička z písku, tak ji vzteky rozšlape. Ještě že tací bohové nejsou, to by nám ten vesmír dlouho nevydržel. Na druhou stranu, nic proti, fantazii se meze nekladou – rozhodně by bylo zajímavé sledovat konfrontaci takového boha třeba s člověkem a určitě by se na toto téma dala napsat zajímavá povídka, možná s překvapivou pointou. Jenže zde to evidentně nebyl záměr, zde to tak prostě vyplynulo z textu. A to je špatné.


Hodnotitel: Inuyasha


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

7

/

10

Děj

5

/

10

Zápletka

1

/

10

Rozuzlení

1

/

10

Styl

3

/

10

Celková invence

1

/

5

Celkem

18

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

5

/

10

Popisy

3

/

10

Členění

4

/

10

Aspekty žánru

3

/

5

Dodržení tématu (je-li)

1

/

5

Celkem

16

/

40





Bonusové body





1

/

5





Celkové hodnocení

35

/

100



Příspěvek číslo 7:


1: Je zajímavé, jak málo se ve fantastické literatuře objevují přímé inkarnace hlavních světovládných sil. Snad jen ta Smrt, ta se tu a tam někde objeví. Ale aby se objevil někdo jiný, to už chce dost odvahy a samozřejmě nápad. Autor této povídky se s tím vyrovnal po svém. Roli hlavního hrdiny přidělil zdánlivě psychicky postižené osobě, roli vypravěče a nositele děje převzal psychiatr. Souhlasím v tomto bodě s autorem, že psychiatrické ordinace jsou takřka nevyčerpatelnou studnicí inspirací. Autor neopomněl nastínit přístup psychiatrů k pacientům – tím dodal příběhu na lidskosti, na skutečnosti. Výborným dokreslujícím prvkem jsou doktorovy hodnotící poznámky – dokáže pacienta ohodnotit podle prvního pohledu, určit jeho diagnózu a věří si. V oblasti pacienta, tedy hlavního hrdiny je však již znát jistý odstup, přeci jen je obtížné dát inkarnaci jakousi lidskost a zůstat ještě v mezích realistična. Je jedině dobře, že mu nesvítí oči, že nemá špičaté uši či jiné podobné identifikátory, které mnozí autoři s chutí používají, aby čtenáře přesvědčily, že mají skutečně na mysli to, co si čtenář myslí. Zde nechává autor čtenáře v nejistotě až do pointy – a to je správné. Na druhou stranu má tento způsob i pár problematických úseků – zejména ten, jak udržet čtenářovu pozornost a jak gradovat děj. Nevyhnulo se to bohužel ani této povídce, takže v ní lze narazit na pár hluchých míst, kde děj plyne proto, že prostě musí a chybí mu určité napětí – to lze pozorovat zejména na konci prvního a začátku druhého oddílu. Je ovšem možné, že to není na škodu, ale že to vzniklo v důsledku nevhodného členění odstavců. Závěr spěje k pointě poměrně rychle a bez překážek, což je v tomto případě jedině dobře. Čtenář už začíná tušit, že ne všechno je tak, jak si myslí a proto by bylo chybou plnit místo nic neříkající vatou. Cílem krátké povídky je nenechat čtenáře vydechnout.


2: Bohužel ani tomuto dílu se nevyhnula jedna nelogičnost. Na začátku příběhu psychiatr zvedá stolní kalendář – tudíž se předpokládá, že do té doby ležel na stole. Jenže na konci jde k telefonu u okna a opět sahá po kalendáři. Nikde předtím ovšem není zmínka, že by se jím nějak manipulovalo, tudíž z logiky děje vyplývá, že zůstal na stole. Psychiatr tedy musí mít setsakra dlouhé ruce…

Členění do odstavců je bohužel nevhodné. Zda-li za to může typografická úprava, či to byl autorův záměr, netuším, ale tak jak to je, to působí silně nepřehledným dojmem. Nepřehlednosti výrazně napomáhá i odsazení odstavců (to se zdá být efekt typografické úpravy). A je tu ještě jedna vad na kráse – povídka nemá název! Je to prostě jen soutěžní příspěvek číslo 7. Škoda. Dobrá povídka si zaslouží výstižný název. Název je mnohdy to, co čtenáře navede na to, aby si povídku přečetl.


3: Jazyk a gramatika jsou tentokráte na velmi solidní úrovni. Budiž to ke cti autora, že věnoval trochu času a své dílo si po sobě nejen přečetl, ale i opravil.


4: Vyvrcholení. Vzhledem k očekávanému směru, jímž se příběh odvíjel, je celkem pochopitelné a odpovídající. Přesto ty dvě poslední věty působí jaksi nadbytečným dojmem. Jako by se autor snažil popostrčit vrchol ještě o kousek výše, i když už to vlastně nejde.


Shrnutí. Nápad – neotřelý a zvláštní. Provedení – dobré. Pointa – na správném místě.


Hodnotitel:


Počet bodů


Z maxima možných

Hlavní hodnocení




Nápad

10

/

10

Děj

8

/

10

Zápletka

8

/

10

Rozuzlení

7

/

10

Styl

7

/

10

Celková invence

5

/

5

Celkem

45

/

55





Pomocné hodnocení




Gramatika

8

/

10

Popisy

7

/

10

Členění

7

/

10

Aspekty žánru

5

/

5

Dodržení tématu (je-li)

2

/

5

Celkem

29

/

40





Bonusové body





5

/

5





Celkové hodnocení

79

/

100





© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info