Soutěžní báseň na téma "Deset minut do konce aneb Dva kroky k zatracení" - prosinec 2003 - příspěvek č. 5 Vzdálená světla hvězd,
celé galaxie míval jsem na dosah…
Mnohem blíže byly nežli lidé,
které měl jsem kdysi rád…

Ten pocit lehkosti, být duší plamene,
žárem jeho se hřát…
nebylo překážek, nač stěny kamenné,
stačí krok jeden udělat…

Proč nikdo neslyšel ty hlasy,
kde jste byli s řešením?
Do jednoho jste mě opustili,
když démon můj mě oslovil…

Vznešené řeči si teď nechte,
stál jsem jen o trochu soucitu…
V tisících vzdušných zámků,
v řece šílených pocitů…

Pohaslo slunce, vysvitly mraky,
a v nich bůh můj se objevil…
„Sečkej jen chvíli, prosím tě, Kurte,
ty jsi můj spasitel, poslední cíl“…

Nebyl jsem trpělivý, hledat tak dlouho,
svět můj pečlivě vysněný….
Záhy pochopil jsem pravdu celou,
není pro mne nikde... nikde na Zemi…

Tak teď si můžu zase v klidu snít,
z cárů křídel zpět jsou mocné perutě...
Co na tom, že mé tělo bude hnít,
mysl má volná je bohatě...

Dal jsem vám již dávno, lidé
své poslední sbohem…
Tak přestaňte už lamentovat,
nad rakví mou a hrobem…

a táhněte k čertu!



© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info