Poprvé zveřejněno 4. února 2004 na Písmáku jako povídka
Moje žena Vlasta má zvyk. Tedy, abych byl přesný, moje žena Vlasta má mnoho zvyků, ale ten o kterém tu chci psát je sympaťák. Moje žena Vlasta totiž pověsí každý rok na Nový rok na naše WC kalendář.

Naše WC je útulné. Je tak útulné, protože se musíte tulit. Když se totiž netulíte, tak něco shodíte. Buď z police vlevo jednu z mnoha věcí, které se tam tutlají, nebo ze stěny vpravo kalendář. Když ho ale neschodíte, můžete se na něj během aktu dívat.

Předloni jsme se dívali na pana Volfa. To je ten pan Volf, co se vyznačuje tím, že nehraje golf. Proto se tak také na naždém lístku kalendáře tučně podepsal, jako že je Volf, co neumí hrát golf. A také, že je z Letné, ten pan Volf. Co neumí ..., ale to už asi víte.
Loni to bylo napínavější. Byl to sice jen stolní kalendář, ale pro každý týden zobrazoval nějakou obec z okolí Prahy. Za rok jsem tak stačil podrobně nastudovat Brandýs nad Labem, Starou Boleslav, Okoř, Pikovice, Stránčice, Ondřejov, Rudnou a Řiťku. A spoustu další vsí, vesnic a vesniček, osad a osadiček. Fotky byly staré, původní, předválečná kvalita, leckteré dokonce z doby před první válkou. Převážně z pohlednic, takže se to tam hemžilo samým "Moje úcta" a "Rukulíbáme" a tak. Jednou tam bylo i "Csokolo", což je uhersky.

Letos jsme to, zdá se, zase vyhráli. Leden reprezentoval obrázek německé malířky tureckého původu se španělkým jménem zobrazující sjezdovku. V zimě, samozřejmě. Každý den ráno, tlače, jsem tak objevil novou figurku. Třeba ta holčička, co jí vykázali ze svahu, aby lyžařům nepošlapala stopu, jak táhne smutně sáňky mimo obraz. Co ji tam asi čeká? Ta tam přece předtím určitě nebyla, musela se do obrazu domalovat přes noc!

Únor je také veselý. Představte si, že někdo rozřeže Noemovu archu na hafo malých lodiček. V každé z nich se usadí jiný živočišný druh: v jedné třeba tečkobloudi (tečkovaní velbloudi); v druhé kytkorafy (kytičkované žirafy) a ve třetí všechnopruzi třeba. A tak dále. Pískové nebe je plné létajících ryb v barvách, o kterých se latimerii ani nesnilo a vodou, tedy těmi ubohými zbytečky vody mezi archičkami, okupuje několik málo desítek kytovců, jiných "frutti di mare" a mořských ptáků, které jsou patrně potomky těch velkých labutí z pouti.

Ne, nebudu zvědavý, vydržím to, neotočím list. Už se ale těším na březen.




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info