GERZON, Gerzonka na nyx.cz, 10:20:26 17.12.2002 "Beran je nebezpečný zepředu, vůl zezadu, blbec ze všech stran," říkával prý pan Werich. Kolikrát už jsem se přesvědčil, že je to pravda...

V sobotu mě Vlasta poslala nakoupit. Balík mléka, balík vody, brambory a tak. Vzal jsem si na to krosnu a z Delvity jsem táhl na hrbu přes 30 kilo. Ještě ke všemu jsem si nevzal klíče.

Obvykle to řeším tak, že dole u vchodu do domu zazvoním, do domovního kecátka oznámím, že jsem to já a Vlasta mi zabzučí. Tentokrát u kecátka zacláněl ten chlápek. Zazvonil na několik zvonků a pak se s několika hlasy domlouval, který mu otevře. Trpělivě jsem čekal, 30 kilo na zádech.

Konečně mu někdo zabzučel, chlápek drcne do dveří a hrne se do domu. Já za ním, 30 kilo na zádech.

"Kam dete, co tu chcete." Chlápek ucpe dveře od domu a odhodnaně je brání a nechce mě, vetřelce, vpustit dovnitř.
"Jdu domů, kam bych šel!?" říkám poklidně, 30 kilo na zádech.
"Já vás neznám, jak se menujete?".

Popadl mne vztek. V takových chvílích reaguji obvykle v jedné ze dvou poloh. Buď zblednu a blekotám, nebo zrudnu, mluvím spisovně a stávám se velmi výmluvným, což obvykle bývám jen při písemném projevu, když mám čas si to dobře rozmyslet. Tentokrát jsem zrudnul.

"Jmenuji se Václav Gerzon. Docela chápu, že jste si mne ještě nedokázal povšimnout, protože v tomto domě bydlím teprve 28 let."
"Aha, tak to ste vy," neochotně ustoupil a prozradil tím, že už o mně aspoň slyšel. Protáhl jsem baťoh kolem něj a jistě jen náhodou jsem ho o něj řádně otřel.
"A když už jsme u toho, kdo jste vy? Také jsem vás tu ještě neviděl!"
"Já sem Odpanidubový."
"Opravdu?" říkám,"a to je jméno nebo příjmení?"
Chlápek se zarazil. Úplně jsem viděl, jak se to v něm přesejpá.
"Já sem Martin Dub a du za pani Dubovou".

A bylo jasno. Synátora jsem viděl poprvé, ale paní Dubovou znám moc dobře. Zejména z platebních dokladů, které nám, nájemníkům, předkládá k proplácení. Součty z těchto dokladů mají totiž jistou osobitost. Žádný z nich ještě nebyl sečten jinde, než na kalkulačce paní Dubové. Na všech ostatních vycházejí jinak. A na tu díru v koupelně už nám posílá zedníka 4 roky.

"Jo táák," řekl jsem už nespisovně, což značí, že už jsem se psychicky normalizoval a začal s výnosem svých 30 kil do 2. patra. Poznámku o dětinských hrátkách na četníky jsem spolknul. Vždyť on za to ten chlapec nemůže, má to vrozené, ten přímý potomek Švejkova poručíka Duba, blba z nejblbějších.


© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info