Z cyklíku "U nás v Pšovlkách"






















Komentář k fotkám na čarou


1.
Tak to je náš újezd, naše vstupní brána do "horního" lesa. Celý svah se sesouvá do rokle vpravo, cestu už několikrát dosypávali. Výsledkem je, že sloup i keře "ujíždějí" doprava. Újezdem jsem šel snad tisíckrát, normálně je naprosto fádní a nikdy by mě nenapadlo ho vyfotit, ale rozježděný sníh a stíny na sněhu mu dodaly linie, kterými obvykle neoplývá. A taky jsem byl nadržený už už něco vyfotit.

2.
Také jedno fádní pole nad újezdem, ale sníh, vlastně vodorovné vrsty na místech, kde už sníh roztál, mu v kombinaci s diagonálou el. vedení dodaly trochu na zajímavosti. A také jsem chtěl vyfotit selský lesík na pozadí - chtěl jsem ho vzít několikrát, jak se k němu budu postupně blížit.

3.
Starému lopuchu to docela slušelo, ale nevyšel mi tak ostře, jak jsem si přál. Vpravo je selský lesík, v pozadí horní les a dole pod svahem Roklinka.

4.-6.
Tohoto dubového skřítka nad Roklinkou jsem zkoušel fotit už v létě, ale ztrácel se v nekontrastním pozadí. Doufal jsem, že přežil zimu a že mu vítr neodfoukal listí. Stalo se, vyfotil jsem ho nejdříve po světle, pak v bočním světle a nakonec v protisvětle. Obě poslední fotky jsem nechal méně kontrastní, aby byly vidět detaily na kůře, ale možná to nebyl nejlepší nápad.

7. a 8.
Vřesovce (nebo co to je?) na svahu k Roklince jsem fotil ze dvou důvodů. Jednak mě zaujalo hrubé zrno, tedy takové ty několikrát roztáté a znovu zmrzlé krystalky sněhu, a jednak jsem doufal, že něco vytěžím z kontrastů světla a stínů na "polámané" ploše osvětlé protisvětlem. Se stíny, jak vyšly, jsem docela spokojený, méně už s prokreslením větviček.

9.
Jedna ze smrkových sazenic na dně Roklinky mě zaujala tím, že se u jejích kořenů shromáždila voda z roztátého sněhu a slunce se v ní odráželo mnoha ohníčky. Bohužel, tuhle cingrlátkovou pohádku se mi zachytit nepodařilo, tak aspoň ty krystalky přemrzlého sněhu.

10. a 12.
Oda pařezy zářily na pozadí bílého sněhu a tmavé vlhké hlíny jako dva oranžové reflektory, hlavně ten pravý. Takovou barvičku jsem si nemohl nechat ujít. Teoteticky by mne zajímalo, jakým pochodem taková barva dřeva vzniká.

11.
Osamělý keř se uprostřed pole zachoval jen díky tomu, že obrůstá sloup el. vedení. Společně házely na sníh krásný stín, který jsem bohužel mohl zachytit jen z boku. V nejlepším směru, zprava, to bohužel nešlo, neboť bych jejich stíny rozpustil ve vlastním.

13., 18. a 20.
Dubový skřítek z fotek č. 4 - 6 má velice elegantního brášku, štíhlého a rovného. Dobře se vyjímá na fotkách s pozadím řadami vysokých štíhlých stromů, které uzavírají roklinku ze severu a z jihu. Ale skřítka mám radši.

14.
Je neuvěřitelné, co suchá tráva vydrží. Nejenže přežila zimu se všemi jejími větry, ale jak jí to sluší, když jí slunko prozáří! Tmavé pozadí hezky zdůrazňuje její kadeřavost, dalo mi moc práce se do něj trefit, musel jsem jít hodně dolů, což není s mými artritickými koleny žádná sranda. Věřili byste, že mi jeden také "fotograf" vytkl, že jsem ji vyfotil na popředí těch stromů? Vůbec mu nedošlo, že proti obloze by se kresba vytratila až k nečitelnosti.

15.
Tak tohle je selský lesík, osobně. Boční světlo hází pěkné stíny, snažil jsem se zachytit a nepřijít přitom ani o to bílé pole v pozadí.

16. a 17.
Roklinka a poslední výběžek selského lesíka nad ní. Nikdy jsem si netroufl tento pohled vyfotit, protože se spodní polovina vždy ztrácela v "šedivosti" buřiny, kterou je svah Roklinky porostlý. Až sníh s místy prosvítající půdou dodal svahu kresbu - připravit, pozor, foť!

19. a 23.
Tak tento "obrazovkově" orámovaný průhled jsem měl před očima, když jsem se rozhodl jít fotit právě do Roklinky. Byl jsem zvědavý, jestli roztávající sníh vytvoří na svahu nějaké linie nebo kresby, které by stály za vyfocení, a musím říci, že jsem nebyl zklamán, však vidíte sami. Třešničkou na dortu se ukázala být divoká třešeň v popředí, která, díky své lesklé kůře svítila ve slunci jako nevěsta. Však si jí také můžete prohlédnout na předposlední fotce č. 23.

21.
Oba doubky nad Roklinkou mají ještě elegantní sestru v této esovitě prohnuté borovičce, ale ne a ne ji dostat pořádně do hledáčku. Pořád někde něco překáželo anebo zanikala na pozadí. Nakonec jsem se rozhodl pro záběr v bočním světle, ale ta stará borovice vpravo se svými ulámanými větvemi mi nechtěla uhnout, ačkoliv jsem ji o to slušně požádal. Znáte to, stařecká sveřepost.

22.
Za trest jsem ji také vyfotil, protože jsem si vzpomněl na Šimkovo a Grossmannovo "ona je měla ulámaný ...".

24.
Tato fotka je už z vesnice, ale zrcadlovým odrazům sloupu a břízy na "oblevové" vodě stékající po ulici jsem neodolal. Ještě, že milosrdný sníh leccos skryl.




© Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. - Langweil.info «» Prago.info