Především musím sdělit, že tyto stránky nepojednávají o celých Holešovicích. O jejich horní neboli západní části, která se dříve, než ji rozhodnutí katastrálního úřadu z r. 1960 vyškrtlo z paměti lidu pražského, jmenovala Bubny, podávám svědectví v jiné části tohoto projektu, ve stránkách o Letné.
Potom ještě musím ještě sdělit, že jsem při pracích na holešovických stránkách už po několikáté změnil svůj životní postoj k Holešovicím. Holešovice mého dětství to byla šedivá zaprášená, skoro ponurá čtvrť, kterou jsme projížděli cestou do Libně a do ZOO. Nelíbily se mi. Když jsem se poprvé zamiloval, bydlela moje první láska (ahoj, Emo), no kde jinde než v Holešovicích. Ruku v ruce jsme procourali kdejaký kout a tehdy někdy ve mně asi začínal doutnat kladný vztah nejen k oné slečně, ale i k industriální architektuře, prostě k těm domům, ve kterých se nebydlí, ale pracuje. Z jednoho i druhého důvodů jsem tehdy měl Holešovice docela rád. Někdy na mě působily silným dojmem, zejména v noci, když jsem se vracel přes prasečák domů, do Bubenče, to byly obzvlášť silné dojmy, zejména čichové.
Na druhou stranu, jako rodilý bubenečský patriot rudnu až blednu vzteky, když slyším, že někdo jede na městský úřad Prahy 6 do DEJVIC, nazve provozovnu v Čkalově ulici DEJVICKOU kavárnou, na Výstaviště nebo na hokej do T-Mobil arény jezdí do HOLEŠOVIC nebo dokonce, jaká hrůza, objevuje taje Rudolfovy školy ve Stromovce v HOLEŠOVICÍCH! Všechna ta místa, a tisíc dalších, leží přece v BUBENČI, krásné a svébytné pražské čtvrti, kterou nikdo nemá právo utiskovat, dokonce ani sesterské Dejvice a Holešovice ne! Právě tahle dejvicko - holešovicko roztahovačnost, s jakou tyto dvě čtvrti pomalu vytlačují můj Bubeneč z povědomí Pražanů, mě tak trochu staví vůči Holešovicím do opozice.
Takové byly v kostce mé pocity, když jsem na jaře 2004 začínal na Holešovicích pracovat. Teď už to cítím přece jen jinak. Procházel a fotil jsem Holešovice déle než půl roku a vracel se do nich čím dál tím raději. Holešovice jsou úžasné. Jsou fotogenické. Jsou panoramatické. Jsou plné života. Na rozdíl od Letné, té trochu omšelé a skomírající krásky, se v Holešovicích pořád něco děje, něco staví, něco opravuje nebo něco bourá. Hlavně po povodních, Holešováci by mohli povídat! Už se nedivím, že obyvatelé této čtvrti ji mají tak rádi, že na ni nedají dopustit. Takže, prosím, vydejte se se mnou na holešovickou procházku ...
|
|
Projekt "Langweil"
|